M Ě S T O  B O R

Bor je centrem jihozápadní části okresu Tachov - mikroregionu Borsko. Borem prochází železniční trať č. 184 Domažlice - Planá (má zastávky také u Nového Dvora a v Dolech), v Boru se připojuje regionální trať č.178 Svojšín - Bor (má zastávky ve Skviříně a v Holostřevech). Silnice procházející Borem: II/200 Nová Hospoda (D5) - Horšovský Týn, silnice II/605 Plzeň - Rozvadov (dříve I/5 nebo E50) a dále z Boru na jih vychází silnice II/195 do Poběžovic, která bude tzv. Českolesskou tangenciálou.  Územím města prochází dálnice D5 s křižovatkou Nová Hospoda (exit 128). Na křižovatce Nová Hospoda končí silnice I/21 od hraničního přechodu Vojtanov a Novou Hospodou prochází ještě silnice II/199 od hraničního přechodu Pavlův Studenec-Bärnau, Tachova a končí na křižovatce Kadrnožka se silnicí II/605.
Bor největší obcí na okrese Tachov - celé území obce má rozlohu 11 650 ha. Z toho lesy mají rozlohu 3 910 ha a vodní plochy 347 ha.
Největší současní zaměstnavatelé v rámci města jsou IDEAL AUTOMOTIV Bor s.r.o. - Nová Hospoda - vyrábí komponenty pro automobilový průmysl,  EISSMANN AUTOMOTIVE ČR Bor s.r.o. - Vysočany, který se zabývá výrobou výrobků z kůže a umělých hmot a WILLI BETZ Logistik s.r.o. Vysočany provozující nákladní autodopravu a skladování.
Město sestává v městské části Bor a 21 vesnických částí  Bezděkov, Boječnice, Borovany, Čečkovice, Damnov, Doly, Hlupenov, Holostřevy, Kosov, Kurojedy, Lhota, Lužná, Málkovice, Malovice, Muckov, Nová Hospoda, Nový Dvůr, Ostrov, Skviřín , Velká Ves a Vysočany.

BOR (Haid) - městská památková zóna  - nadm.výška 472 m
Již v předhistorické době protínaly Borsko dvě důležité cesty. Jedna vedla na sever, druhá pak směrem západním. Na jejich křižovatce vzniklo první sídliště - bažinaté okolí křižovatky předurčilo Bor k založení hradu chráněného rozsáhlými hladinami rybníků. Vodami rybníků chráněné městečko oválného půdorysu seskupené podél ulicového náměstí (podobný půdorys má Planá ) bylo obehnáno hradbami a branami. Původně prý voda sahala až k Čečkovicím a Skviřínu.
Město Bor je prvně připomínáno v r. 1263. Bor získal své jméno podle borového lesa nebo vřesoviště, podobně jako blízký Borek nebo Borovany. Místní jméno Bor či Merica se užívalo až do 17. století, poté také Hayd. Obyvatelstvo města i okolí se zabývalo především zemědělstvím, z řemeslníků vynikali především hrnčíři. Mezi unikátní díla borských hrnčířů patří např. hliněný oltář Franze Schustera pro kapli v Lomu u Tachova.
V bohatých dějinách města se vyskytují pouze tři šlechtické rody, které město a hrad v uplynulých staletích držely. V 1.pol. 13.století náleželo Borsko Ratmírovi z nedalekého Skviřína. On nebo jeho synové položili základní kámen hradu. Ratmírovi potomci - páni z Boru (pozdější Švamberkové) vlastnili město až do r. 1650, kdy je prodali Zikmundu Bedřichovi von Götzen. Páni von Götzen prodali město r.1720 říšskému knížecímu rodu Löwensteinů, kteří jej drželi až do r. 1945.
První privilegium dostalo město v r. 1331. Nejdůležitější privilegia, zajišťující městu vedle práva vařit pivo i samosprávu, dostává město v r. 1601. O rok později získává Bor od císaře Rudolfa II. česky psanou císařskou listinou městský znak a pečetidlo.
V 16. století bohatí Švamberkové přestavují zdejší vodní hrad na pozdně gotický zámek. Dochované sklípkové klenby a bohatě profilované portály záclonových oken předčí svou zdobností i obdobné architektonické prvky královských hradů Křivoklátu i Karlštejna.
Zámek po posledních úpravách z 2.pol. 19.století má pseudogotický sloh, skrývá v sobě pozůstatky původního gotického hradu. Nejvýraznější je stará válcová věž se zdí silnou 3,5 m, která si uchovala své uspořádání. Při přestavbě získala věž vysokou cihelnou helmici, která je charakteristickou dominantou Boru.
Stejně jako války husitské přinesla i válka třicetiletá zdejšímu kraji nepředstavitelné útrapy, které vyvrcholily požárem, jemuž padlo za oběť celé město.
Podle tehdejší módy je zde založeno r. 1668 loretánské poutní místo majitelkou panství Isabelou von Götzen rozenou Trčkovou z Lípy.
V r. 1726 opět zachvátil město požár, po kterém bylo započato s přestavbou celého města. Farní kostel sv.Mikuláše na náměstí je poprvé zmiňován r. 1282, v r. 1526 byla dostavěna mohutná hranolová věž. V 18.století byl starý kostel zbořen a na jeho místě vystavěn chrám nový. Barokní radnice byla po požáru v r. 1841 zvýšena o druhé patro. V r. 1938 měl Bor 1943 obyvatel, z nichž se 76 hlásilo k české národnosti. Dnes zde žije okolo 2700 obyvatel.
V r. 1848 byl Bor začleněn do tachovského okresu.
V 19.století byla obnovena sláva Loretánské kaple a poutí ke zdejší Černé madoně. 2. května 1945 byla Loreta poškozena při ostřelování města americkou armádou. K obnovení došlo až po změně politického režimu. První pouť se konala 8. září 1991 a nyní se v prvé polovině září konají v Boru Loretánské slavnosti vč. procesí s Černou madonou z kostela sv.Mikuláše do Lorety a zpět.
Zámek město postupně opravuje, v současné době je přístupná věž a sousední prostory, zámecká kaple a další místnosti v přízemí. V přízemních místnostech jsou unikátní sklípkové klenby.
V jihovýchodní část borského hřbitova vpravo od vchodu je chráněný strom - Borský kaštan (jírovec maďal - obvod 410 cm, výška 23 m, stáří cca 100 let). Při silnici do Stráže na jižním okraji města je chráněná Borská alej (asi 115 ks dub letní - obvod 90-260 cm, výška 18 m, stáří cca 100 let). Podél silnice II/605 Bor - Přimda západně od Muckova je chráněno stromořadí 138 jírovců maďalů a 28 dubů letních (obvod 80-240 cm, průměrná výška 18 m, stáří cca 150 let).

Jižně asi 2 km od Boru bývala samota Boreček (Wandermühle). V listinách uváděn již od r.1608 (ev.1713). V r. 1945 zde bylo 12 usedlostí.

Bezděkov (Wesigau) - nadm.výška 495 m
Vesnice položená na odbočce na Damnov ze silnice I/21 asi v polovině cesty mezi Borem a Planou. V r.1433, kdy je poprvé zmiňována, náležela k panství kladrubského kláštera. Později byla spravována z hradu Švamberka a následně přešla k třebelsko-trpístskému panství Sinzendorfů.
Ves je seskupena kolem nepravidelné návsi s rybníčkem. Při jeho hrázi stojí letitá lípa, v jejíchž kořenech je uvězněn smírčí kříž. Jiný , mladší kříž, pocházející patrně z dílny kameníka G.Böhma stojí na opačné straně návsi při silnici do Damnova. Kříž vysoký 4,5 m nechala zřídit v r.1836 obec Bezděkov. Obdobný kříž z r.1837 s odlomeným břevnem stojí při plánské silnici.
V r.1930 měla 91 obyvatel, v současné době asi 20.

Boječnice (Woschnitz) - nadm.výška 485 m
Ves založená při silnici do Horšovského Týna asi 4 km jihovýchodně od Boru. V r. 1115 byla ves darována knížetem Vladislavem I. kladrubskému klášteru. V průběhu 14. a 15.století vlastnili ves drobní feudálové. R.1473 prodal Racek z Pňovan ves Švamberkům. Jimi byla přidružena k Boru a po krátký čas také k Olešné. V r.1930 zde bylo 115 obyvatel, nyní jich zde žije okolo 50.
Obec je seskupena kolem silnicové návsi, která je poměrně zachovalá a upravená. Ve spodní části pod silničním náspem stojí malá kaple Nejsvětější Trojice datovaná r.1907. Druhou prostornější kapli nechal v horní části obce vystavět Josef Giebisch z č.p.1. Tuto kapli vybudoval stavitel Karel Watzka a byla vysvěcena r. 1928.

Borovany (Turban) - nadm.výška 510 m
Ves na náhorní planině asi 6 km jihovýchodně od Boru. Prvně zmiňována r. 1115 jako ves kladrubského kláštera. V r. 1578 byla klášteru odňata a připojena k Olešné., se kterou přešla r. 1732 k Boru. V r.1930 měla ves 196 obyvatel, dnes sotva 1/3.
Jádro vsi tvoří prostranná náves s rybníčky obklopená usedlostmi, mezi kterými se proplétají další cesty. Na nejvyšším místě obce stojí na nízké mohyle socha sv.Jiří vyhotovená kameníkem Georgem Böhmem. Při silnici do Boru je zasazen pod lipami památník se symboly Kristova umučení postavený r. 1855 manželi Bayerovými.
Na katastru Borovan při severním okraji Škaredého rybníka (Fučka-Cvrčkov) bývala ve středověku ves Cvrčkov zmiňovaná prameny z r. 1239 a r.1555 již pustá.

Čečkovice (Eschowitz) - nadm.výška 475 m
Ves Čečkovice leží asi 3 km severně od Boru. V r.1115 uváděna v seznamu vesnic darovaných kladrubskému klášteru. Později byla rozdělena na několik části, které drželi drobní feudálové. Pak byla připojena k Boru. R.1641 vypálili část vsi drancující Švédové. V té době se mezi Čečkovicemi a Borem rozléhala plocha Skviřínského rybníka - součásti vnější ochrany Boru. V r.1939 měla obec s přilehlou částí Nové Hospody 217 obyvatel, z nichž se jeden hlásil k české národnosti. Dnes zde žije asi polovina předválečného stavu obyvatel.
Vlastní ves je seskupena kolem oválné návsi značně narušené novější zástavbou. Kaple při čp.6 zanikla, stejně jako návesní rybníček. Ze staveb stojí za zmínku č.29, kde kdysi bývala zájezdní hospoda. Na okraji vsi při silnici do Boru stojí kamenný kříž vyhotovený kameníkem G.Böhmem a darovaný r. 1845 P.Watzkou z čp.28. Na straně k Nové Hospodě stojí stavba starého panského ovčína označovaná dodnes na mapách jako Ovčárna. V okolí vsi se nachází několik rybníků. Největší je Liščí rybník nad Ovčárnou.

Damnov (Damnau) - nadm.výška 528 m
Vesnice mezi Bezděkovem, Velkou Vsí a Pavlovicemi v turisticky nepříliš atraktivní krajině. Listinou z r.1239 potvrdil papež Řehoř IX. kladrubskému klášteru majetky v několika vsích, mezi nimiž byl i Damnov. Ves však byla rozdělena mezi více panství - švamberské (později trpístsko-třebelské) kladrubské a plánské. Mezi poddanými kladrubského kláštera byli i řemeslníci - krejčí, hrnčíř, švec, tkadlec. Z Kladrub byl spravován i farní kostel.
Při jižním okraji vsi stojí kostel sv.Martina obklopený hřbitovem. Původně sloužil i pro zaniklou vesnici Brtnou, která stávala blízko Damnova ještě ve 13.století. Proto je kostel na okraji vesnice. Historickými prameny je kostel připomínán od r.1352. Současná stavba pochází z let 1763-65, kdy klášter spravoval opat Adam Streer. Kostel je barokní novostavba, spodní zdivo presbytáře a východní části lodi je ještě gotické. Stavba, nad jejímž hlavním vchodem je znak kladrubského kláštera, je přisuzována J.Santinimu. Před kostelem stojí socha sv.Jana Nepomuckého z r.1750, která je věrnou kopií sochy z Karlova mostu v Praze.
 V r.1930 měla vesnice 374 obyvatel, nyní jich zde žije asi 200.

Doly (Thol) - nadm.výška 480 m
Ves položená na silnici mezi Borem a Starým Sedlištěm. Jméno získala podle své polohy - sídliště založené v dolíku. První zmínky se vztahují k r.1238. V 15.století byla příslušenstvím nedaleké Lukavice (již zaniklé, zbyly jen hospodářské objekty). Po zániku lukavického panství náležela ves k plánskému velkostatku. V r. 1930 měly Doly spolu s Lukavicí 144 obyvatel, dnes asi 1/4.
Poklidnou oválnou náves doplňuje budova výstavní kaple uváděné již v r.1838. Současná stavba pochází patrně z první třetiny 20.století.
Lukavice (Lukawitz)
Zanikající dvůr Lukavice leží asi 1 km severně od Dolů. Cestu k Lukavici přetíná železniční trať dokončená r.1910. U cesty je zastávka. Původně zde stávala středověká osada zmiňovaná již v r.1388. V 15.stol. byla Lukavice sídlem samostatného statku a stávala v ní tvrz, kterou vlastnili tachovští měšťané. V r.1624 je uvedena vyhořelá tvrz stojící při lukavickém dvoře. Po připojení statku ke Starém Sedlišti tvrz přestala plnit svůj účel a zanikla. V následujících stoletích je v Lukavici zmiňován pouze panský dvůr. Ještě dnes se poloha lukavického dvora umístěnéno na pahorku nad rybníkem jeví jako strategicky výhodná. Dvůr donedávna užívalo způsobem jim vlastním několik romských rodin a tak je stavba prakticky zničená.

Hlupenov (Neuhäusel) - nadm.výška 542 m
Samota vzdálená asi 1 km severně od křižovatky Kadrnožka položená v lesích mezi Holostřevy a Málkovicemi. Původně zde stávala ves kladrubského kláštera zmíněná již r.1115. Ve 13. stol zprávy o vsi mizí, patrně zpustla nebo byla zničena. Teprve r.1788 je připomínána ves německých osadníků Neuhäusel se 6 usedlostmi, která byla v místech Hlupenova znovu založena. Dnes je zachován pouze dvůr z poč.20 století a na místě bývalé zástavby stojí chaty.
V r.1930 zde žilo 33 obyvatel, nyní asi 1/10.

Holostřevy (Hollezrieb) - nadm.výška 480 m
Vesnice leží při silnici II/605 (bývalé E50) asi v polovině cesty mezi Borem a Stříbrem. Historickými prameny je poprvé zmiňována r. 1186, kdy náležela kladrubskému klášteru. Kladrubští opaté ji však často zastavovali. R.1455 byla zastavena stříbrským měšťanům, od r.1476 Bohuslavovi ze Švamberka.V 16.století bylo ve vsi vybíráno clo. Po Švambercích získali ves Širntyngárové, kteří o ni přišli v pobělohorských konfiskacích. Od té doby připadla opět klášteru. V r.1939 měla 355 obyvatel, v současné době asi 140 obyvatel.
Významnou budovou obce je kostel sv.Mikuláše. Na původní románskou svatyni z období kolem r.1200 upomínají části románského zdiva lodi a malé střílnové okénko. Koncem 14.století byl vestavěn presbytář a rozšířena loď. Barokní přestavba r.1740-1741 obohatila kostel o věž. Z tohoto období pochází úprava interiéru a vnitřní zařízení kostela. Na plánu vsi z r. 1838 je přístup ke kostelu chráněn dvěma rybníky. Není vyloučeno, že kostel plnil v dávné minulosti i funkci reguia - útočiště.
V blízkosti kostela stojí barokní fara s mansardovou střechou, postavená za opata Josefa Siebera v první pol.18. století.

Kosov (Gossau) - nadm.výška 524 m
Ves přístupná samostatnou odbočkou ze silnice na Borovany asi 5 km jihovýchodně od Boru. V historických pramenech je poprvé zmiňována k r.1239. V tomto roce ji od kláštera v Postoloprtech odkoupil opat Reiner a připojil k majetkům kladrubského kláštera. R.1320 je připomínán Bušek z Kosova. V následujících staletích byla ves často zastavována okolním šlechticům. V 16.století byla přikoupena k panství Olešná, se kterým přešla k borskému velkostatku. V r.1930 měla obec 181 obyvatel, v současné době ani ne čtvrtinu.
Ves je soustředěna kolem velké půlkruhové návsi. Její zástavba se udržela v poměrně neporušeném stavu. K půvabným zákoutím obce patří čp.5 s bránou, brankou a původními vraty.

Kurojedy (Juratin) - nadm.výška 505 m
Ves založená mezi Borem a Ošelínem je zmiňována r.1177, kdy je kníže Soběslav I. daroval klášteru v Kladrubech. Od počátku 15.století náležela nebo její podstatná část světským feudálům.Zemané Jakub a Václav z Kurojed vypověděli otevřené nepřátelství Pražanům r.1420. V roce 1678 celá ves vyhořela. V 17. až 19.století náležela větší část vsi k borskému panství, menší část k Plané. V r. 1930 měla 212 obyvatel, současný stav je asi 1/3.
Obec je zanedbaná a poničená novou necitelnou zástavbou. Původní velká obdélná náves se dvěma rybníky je dnes zarostlá a neudržovaná. Starší dvory jsou nejlépe zachovány v jihozápadní části návsi. Nevelká kaple s plechovou věžičkou stojí při silnici uprostřed návsi - vnitřní zařízení je zničeno. Ve si je obchod a vinárna.
V 80.letech byl záměr u Kurojed vybudovat rozhlasový vysílač a v předstihu byla v Kurojedech postavena budova kasáren strážní roty. Ke stavbě vysilače již nedošlo a po změně politického režimu byl objekt upraven na domov důchodců, kteří sem byli přemístěni ze Zálezlů (obec Skapce). Území katastru jižně od vesnice prořízla dálnice D5, kterou lze ve směru na Málkovice podjet.

Lhota (Elhoten) - nadm.výška 487 m
Víska asi 1 km severně od Nové Hospody. Prvé zmínky o vesnici jsou z r.1390. Podle tereziánského katastru z r.1757 větší část vesnice (21 poddanských rodin) náležela kladrubskému klášteru, zbývající část (9 hospodářů s rodinami) k plánsko-kočovskému panství. Ve vsi pracoval kovář, mlynář a nádeníci. Ze Lhoty pocházel opat kladrubského kláštera Josef Sieber.
Uprostřed vsi stojí zanedbaná čtvercová kaple s okosenými nárožími. Zástavba vsi je zdemolovaná, částečně vyhořelá.
V r.1930 měla 88 obyvatel, nyní okolo 20.

Lužná (Lusen) - nadm.výška 501 m
Vesnice položená asi 3 km západně od Boru. První písemná zmínka pochází z r.1115, kdy se stala majetkem kladrubského kláštera. V r.1930 měla vesnice 136 obyvatel, v současné době asi 25.

Málkovice (Malkowitz) - nadm.výška 515 m
Vesnice se nachází v údolí potoka Šárky 5 km severozápadně od Boru. Zmínka je již v kladrubské zakládací listině z r.1115. Ve středověku bývala klášterem často zastavována okolní šlechtě. V 16.století patrně zpustla. R.1713 připadla ves k borskému panství.Čp.7 bývalo starým panským dvorem. V r. 1938 měla obec 93 obyvatel, nyní zde žije okolo 20 obyvatel.
Ves je rozesetá po stráních kolem potoka. V horní části obce stojí kaple sv.Josefa datovaná rokem 1924 - obdélná stavba s otevřenou předsíní doplněná plechovou věžičkou se zvonkem. Kolem r. 1980 byla opravena. Původní interiér je zachován.

Malovice (Malowitz bei Haid) - nadm.výška 572 m
Menší vesnice je položena asi 2 km nad Málkovicemi při silnici II/199 v polovině cesty mezi křižovatkami Nová Hospoda a Kadrnožka. Obec je založena na lesní mýtině. První písemná zmínka je z r.1115 v kladrubské zakládací listině, klášteru ji věnoval vysoký úředník knížete Vladislava - velmož Uto. V r.1544 je zmiňována stará ves Malovice naposledy. Ve 2. pol. 16. století je uváděna jako pustá. Z r. 1689 pochází smlouva mezi majiteli borského panství hrabaty z Götzen a 6 sedláky na koupi pozemků v nově založených Malovicích. V 1930 měly 159 obyvatel, nyní zde žije okolo 20 obyvatel.

Muckov (Mutzken) - nadm.výška 505 m
Kdysi samostatný statek s tvrzí, dnes neudržovaný shluk budov při silnici II/605 z Boru do Velkých Dvorců za Vysočany. První zmínka o vsi je v berním rejstříku z r. 1379, kdy část obci náležela Dobešovi ze Švamberka a jeho matce. V r. 1486 odprodal Burian ze Švamberka na Muckově své dědictví svému příbuznému Hynkovi ze Švamberka a na Boru. Již v 1. polovině 16.století muckovská větev Švamberků vymřela a jejich statek zůstal nadále připojen k Boru. V r.1930 zde žilo 70 obyvatel, dnes asi 1/10.
Bývalý statek čp.2 je popisován jako starobylé stavení a lze jej považovat za bývalou tvrz. Objekt by zbořen po r.1945. Naproti muckovskému dvoru za silnicí u rybníka stával muckovský mlýn, zmiňovaný již v r.1596. Ještě před válkou patřilo muckovskému dvoru 2050 ha a ovčín Anger. V lese západně od osady bývala panská obora. Dnes není ve zdevastované osadě nic pozoruhodného, nemá ani vlastní katastr (k.ú.Vysočany).

Nová Hospoda (Neuwirshaus) - nadm.výška 497 m
Původní zájezdní hostinec, dnes je lokalita spíše známa jako křižovatka dálnice D5 se silnicemi I/5 od Chebu, II/199 od Tachova a II/200 od Horšovského Týna a Boru. Prvá zmínka o místě pod názvem "Neuenwirthshaus" pochází z r.1631. Před válkou byla ves rozdělena na část připadající k sousednímu Ostrovu a na část Čečkovickou. V r.1930 měla ves 63 obyvatel. Dnes zde žije asi 15 obyvatel.
V obci se také setkávaly hranice tří bývalých okresů - tachovského, plánského a stříbrského. Ve východní části obce se v minulosti těžily keramické jíly. Stará zájezdní hospoda čp.1, která dala obci jméno, byla zbořena před r.1960. Tehdy objekt musel ustoupit nově upravované křižovatce. Byl současně zasypán i místní rybníček a zničen starý kamenný kříž z r.1839.
V září 1994 byla zde zahájena výstavba dálnice D5 a současně i přeložky křižujících silnic, které byly posunuty o asi 200 m na západ. Při dálniční křižovatce byla postavena čerpací stanice a směrem k Nové Hospodě vyrostla a ještě v 2003 byla rozšířena továrna na automobilové doplňky z textilií, koberců a plastových materiálů IDEAL AUTOMOTIVE. Na druhou stranu směrem k Ostrovu byly postaveny v letech 2005-2006  3 rozsáhlé haly logistického centra.

Nový Dvůr (Neuhof) - nadm.výška 488 m
Název Nový Dvůr získala řada panských Dvorů po celých Čechách. Jeden z těchto hospodářských objektů, který se posléze rozrostl na poměrně lidnatou obec, stával při silnici z Boru na Stráž. Vznikl v průběhu 16.století jako hospodářský komplex borského panství. První zmínky o lokalitě se vztahují k r.1593. Je tu rovinatá krajina bohatá na rybníky. V r.1930 měl 113 obyvatel, nyní zde žije asi 45 obyvatel.
Současná stavba dvora pochází pravděpodobně z období mezi dvěma světovými válkami. Nejstarší stavbou ve vsi je starý ovčín vybudovaný ve stejném stylu jako panské ovčíny ve Skviříně a Čečkovicích. Na konci dubové aleje za ovčínem zaujme poutníka památník bratrů Matteyových, kteří zemřeli v 1.světové válce - 1915 Josef, 1916 Georg a 1917 Andreas.

Ostrov (Ostrau) - nadm.výška 485 m
Vesnice v rovinaté krajině nedaleko dálniční křižovatky Nová Hospoda při silnici II/199 ve směru na Tachov. Ostrov byl patrně založen kladrubským klášterem na pozemcích kurojedského újezdu, které klášter získal v r.1177. Z r.1239 pochází první písemná zmínka o vsi. Patrně v průběhu 15. století se ves dostala do zástavy a později do vlastnictví Švamberkům. Od 17. století byla součástí třebelsko-trpístského panství. V r.1742 stáli ostrovští sedláci spolu s damnovskými v čele vzpoury proti vrchnosti.
V r.1938 měla obec s připojenou částí Nové Hospody 199 obyvatel, v současné době má okolo 40 obyvatel.
Vesnice náleží mezi poměrně dobře zachovalé sídelní celky. Uprostřed velké oválné návsi jsou 2 rybníky. Při vstupu do obce je čp.9 s hrázděným štítem. U čp.17 stojí malý špýchar datovaný na kamenné desce r.1866. Na konci obce u čp.1 stojí malá kaple, v jejíž blízkosti je zasazena socha archanděla Michaela, která sem byla přemístěna z nedaleké Lhoty a další fragmenty soch a božích muk. Celkově působí obec příjemným nenarušeným dojmem. Na katastru obce se nachází tzv. Modrý rybník o rozloze 55 ha poblíž sousední osady Hlinné (obec Tisová).

Skviřín (Speierling) - nadm.výška 462 m
Z historického hlediska zajímavá a v raném středověku důležitá lokalita Skviřín leží na silnici II/605 asi 3 km od Boru směrem na Stříbro. Ves náleží mezi nejstarší sídla na Borsku. V r. 1115 a 1186 je zmiňována v kladrubských listinných falzech. V období kolem let 1223 - 1247 ji vlastnil Ratmír ze Skviřína, který zastával úřad komorníka plzeňského kraje a byl předkem pozdějších pánů z Boru a ze Švamberka. Patrně již za něho kolem r.1230 zde vznikl románský kostel a šlechtický dvorec. Po založení Boru v polovině 13.století význam Skviřína prudce poklesl a ves se stala příslušenstvím borského panství. Skviřínská tvrz je však připomínána ještě v r.1454. V r.1641 vypálili obec Švédové. V 17.století za hrabat von Götzen byl v okolí vsi těžen kamenec. Další dva velké požáry postihly ves v letech 1774 a 1874. V r.1930 měl Skviřín 262 obyvatel, dnes zde žije okolo 70 obyvatel.
V čele nepravidelné návsi na mírné vyvýšenině stojí kostel sv.Petra a Pavla. Drobná, ale velice působivá románsko - gotická stavba je ohrazena kamennou zdí a na první pohled připomíná spíše pevnost než vesnickou svatyni. Kostel má ještě románský portál, okno i část zdiva. Pro přestavbu zpustlého kostela v letech 1749-1750 byl použit materiál z 24 polních pecí, které stály v Boru. V r.1922 získala věž nový jehlancový krov a v letech 1994 a 1995 byly opraveny fasády a dostavěna sakristie. U kostela stojí chráněný dub - dub letní (obvod 370 cm, výška 25 m , stáří cca 300 let). Na návrší nad kostelem přežívá rozměrná, ale velice zchátralá budova panského ovčína.
1 km západně od vsi je mohutná hráz tzv. Velkého rybníka, který původně sahal až Boru a Čečkovicům a byl součástí opevnění Boru.
Po zprovoznění dálnice již mnoho aut Skviřínem neprojíždí. Přesto zde zůstal v provozu hotel.

Velká Ves (Sinzendorf) - nadm.výška 514 m
Nepatrná víska s rozporuplným názvem Velká Ves  asi 1 km jižně od Damnova. Kořeny původního osídlení jsou velmi staré, spadají do období kolonizačních aktivit kladrubského kláštera. V r.1239 potvrdil papež Řehoř IX. potvrdil kladrubskému klášteru mimo jiné  i vlastnictví vsi "Magna villa" - Velké vsi. Další zpráva je z r.1422, kdy ves byla klášterem zastavena. Pravděpodobně jako klášterní zboží zanikla spolu s okolními lokalitami při husitských válkách.  Zpráva z r. 1558 uvádí pusté vsi Welika Wes, Mala Wiska a Kozlovo, které ležely v prostoru mezi Damnovem, Ošelínem a Lhotou. O pusté vsi jsou ještě další zmínky z let 1589 a 1601. Když se r.1665 dostalo plánské panství do vlastnictví Jáchyma ze Sinzendorfu, nechala jeho vdova založit  na pozemcích zaniklé vsi novou ves zvanou Sinzendorf, současně byl užíván i starší název Grosse Edung (Velká samota či pustina). V době založení dostal každý osadník  4-5 ha půdy. V r. 1725 nechal hrabě František Michael Sinzendorf jižně od vsi na tzv.Baranthütte zřídit velký ovčín, který později vyhořel a nebyl již obnoven. Údaje tereziánského katastru před r.1757 udávají ve vsi 15 usedlostí. R.1870 dochází k radikální přestavbě panského dvora jižně od vsi. Vrchnostenský dvůr se 148 ha půdy vydražili r. 1933 Börové z Mariánských Lázní a vybudovali z něj prosperující zemědělský komplex.
Při vjezdu do vsi od Damnova stojí nedávno obnovená kaplička. V jižní části vsi je situován křížek zřízený obcí Sinzendorf r.1885. V r.1930 měla ves 22 domů a žilo zde 113 obyvatel, nyní již jen 4 původní dvory a také asi 5 rekreačních chalup a chat - trvalých obyvatel asi 6.

Vysočany (Weschekun) - nadm.výška 491 m
Ves Vysočany položena na silnici II/605 2 km za Borem směrem na Rozvadov. Prvně je historickými prameny zmiňována k r.1379, kdy náležela k nedalekému Muckovu. Na muckovské tvrzi sídlila tehdy jedna ze zchudlých větví pánů ze Švamberka. V r.1486 přešel muckovský statek na borské Švamberky, kteří jej připojili k Boru při kterém zůstal po zbytek feudalismu.V r. 1654 stálo ve vsi 8 selských dvorů a 11 chalup, 2 selské dvory užívala vrchnost. V r.1930 měla vesnice 213 obyvatel, v současné době okolo 300 obyvatel.
Po 2.světové válce na okraji vesnice byla vystavěna rozlehlá kasárna a při nich bytovky pro důstojníky. P r.1990 se odtud armáda stáhla a kasárna slouží jako průmyslová zóna ve správě společnosti I.Z.B. Bor. Největším zaměstnavatelem průmyslové zóny je firma EISSMAN AUTOMOTIVE vyrábějící výrobky z kůže a umělých hmot. Dřívější důstojnická ubytovna u kasáren a několik kasárenských ubikací bylo přebudováno na bytovky. V areálu kasáren je kromě průmyslových objektů také hotel, čerpací stanice na naftu a parkoviště TIR. Z kasáren byla vybudována v r.2002 nová silnice k dálniční křižovatce u Mlýnce.