O B E C  Č Á S T K O V

Obec Částkov leží asi 5 km jihovýchodně od Tachova. Území obce má rozlohu 1 186 ha, z toho 313 ha jsou lesy.
Vesnice Částkov a Pernolec leží při silnici II/198 (dálniční přivaděč od Tachova ke křižovatce Mlýnec), vesnice Maršovy Chody asi 2 km západně od Částkova. Kolem osady Pernolec prochází železniční trať č. 184 Domažlice - Planá, která zde má zastávku  a protéká Sedlišťský potok..

Částkov (Schossenreith) - nadm.výška 503 m
Stará komunikace od Starého Sedliště procházela původně vsí, na východní okreaj vesnice byla odkloněna ve 2.polovině 20.století.
Částkov vznikl pravděpodobně již ve 13. stol. a původně se nazýval Czastkenreuth či Schossenreuth. První písemná zmínka pochází z r. 1272 v predikátu Jakuba z Částkova (de Chashow). Od 14. stol. je již objevuje také jméno Částkov. Dalšími majiteli byli Sulek a Pertoldus. Roku 1433 je zmiňován Bohuslav Bohuš z Otěšic, který zastával funkci purkrabího na královském hradě v Tachově. Za vlády Otěšických vznikla kamenná tvrz, která byla na východním okraji obce chráněná spoustou rybníčků a příkopů. Tvrz byla r.1591 spolu se vsí a příslušenstvím prodána janu Vilémovi Kfelířovi ze Zakšova. Po pobělohorské konfiskaci získal Částkov, Pernolec a Staré Sedliště Jan starší Kavka Říčanský z Říčan. Od Kavkových dcer koupil malé panstvé r.1657 Marek Alexandr Brisigelle, jehož potomci prodali Částkov r. 1718 Janu Antonínu Losymu z Losimthalu, který jej připojil natrvalo k Tachovu. Ačkoli patřil zámeček se vsí tachovské vrchnosti, byl částkovský statek spravován odděleně. Patřily pod něj ještě okolní vsi Pernolec, Maršovy Chody a Velký Rapotín.
Lokalita tvrze je dosud patrná ve stavbě dnešního zámečku, na severozápadní straně zůstalo zachováno obvodové zdivo v tl.1,5 m. Objekt byl postupně přistavován v renezančním stylu a poslední úpravy jsou barokní. Je tvořen čtvercovou budovou s mansardovou střechou o straně 20 m. V interiéru zámku zaujme osmidílná hvězdicová klenba v jedné místnosti. Součástí zámečku byl barokní dvůr a zahrada. Od r. 1926 byl majitelem sídla židovský podnikatel Eduard Werner, který byl později v blízkosti zámečku usmýkán koněm. Jeho manželce byl objekt zabaven německou osidlovací společností. Po druhé světové válce sloužil zámeček administrativě zemědělského provozu.
Okolo roku 1765 byl vystavěn při zámku kostel sv. Anny na místě původní kaple. Přestavbu kostela provedl stříbrský stavitel Beer za částku 5000 zlatých. Z průčelí kostela vystupuje hranolovitá věž s plechou bání, na ni navazuje loď se zaoblenými nárožími a půkruhem uzavřený presbytář. Naposledy byl opraven na konci 20. století.
Před č.20 stojí vysoký kamenný kříž s letopočtem 1927 a v okolí vsi je při silnici několik božích muk.
Dnes hospodářský dvůr vč. zámečku patří velké zemědělské společnosti Agročas Částkov. Ve dvoře je i čerpací stanice. Částkov je sídelní částí obce,  je zde obecní úřad, kulturní dům, obchod a restaurace. V r.1930 měla vesnice 275 obyvatel, nyní má okolo 200 obyvatel.

Maršovy Chody (Marschkotten) - nadm.výška 528 m
První název Dorf Marschkotten se nachází v dopisu císaře Karla IV z r. 1337 a obsahově sahá o 80 let zpět. V listinách od r.1365 jsou zmiňovány také jako Neu-Kotten (Nové Chody). Jak uvádí Köferl, chodskými vesnicemi s povinností strážní služby byly kolem Tachova Mýto, Písařova Vesce, Bažantov, Žebráky, Maršovy Chody, Částkov a další. V 16.století systém strážní služby v Tachově ztrácí svou funkci a zámek se stává pouze vrchnostenským úřadem. Časté zastavování korunního panství tachovského a jeho přechodné držení různými šlechtickými rody se nedobře zapsalo v jeho hospodářském vývoji. Základní hospodářskou jednotkou na tachovsku byl dvůr (Hof). Poddaní platili úrok ze svých hospodářství a k nim patřících polí.  Staré hospodářské knihy z let 1555 a 1607, tzv.urbáře, uvádí některé odvody a podrobnosti i o Maršových Chodech. Maršovy Chody patřily mezi nejzámožnější vsi s Bažantovem, Malým Rapotínem a Pernolcem. Roku 1606 jsou Maršovy Chody přikoupeny k sousednímu Částkovu.
V r.1930 měla vesnice 172 obyvatel, nyní je zde okolo 60 obyvatel.
U statku při cestě do Částkova je socha sv.Jana Nepomuckého z poloviny 19.století. Kamenný kříž na návsi je z r.1830. Další stojí u rozcestí východně od obce. Na oválné prostorné návsi zaujmou štíty několika statků, pěkné ukázky vesnické architektury. Kaple sv. Vavřince na návsi pochází z r.1918. Náves s rybníčkem byla v r.2004 upravena na park.
Původní škola je dnes upravena na bytový dům. Na západním okraji vsi je kulturní dům a fotbalové hřiště. V centru vesnice je také autodílna provádějící karosářské práce. 
Asi 300 m jižně od vesnice na okraji lesa je vyhlášeno chráněné území - přírodní památka Maršovy Chody (1,14 ha) - rašelinná louka se vzácnými a chráněnými druhy rostlin vlhkých až podmáčených nelesních biotopů, včetně některých našich planých orchidejí -  především vstavačů.

Pernolec (Bernetzreith) - nadm.výška 484 m
Ves získala jméno po jakémsi Pernoltovi, který zde měl kdysi dvorec. První písemná zpráva pochází z r.1251, kdy vesnici držel Přibyslav de Pernolze a jeho synové Záviš a Radoslav. Do r.1620 byl Pernolec samostatným statkem. Ve vsi byla tvrz, poplužní dvůr, poddanské dvory a mlýn. Na tvrzi, která je zde výslovně uváděna r.1414, se po rytířích z Pernolce vystřídaly další drobné šlechtické rody z Tachovska, především Trautenbergárové, Reitzensteinové, Perglarové, Kočovští a další. Zbývající část vsi vlastnilo město Tachov, případně jeho jednotliví měšťané. Před r.1620 získal Pernolec Jan Vilém Kfelíř ze Zakšova a připojil ho ke Starému Sedlišti a Částkovu. V pobělohorských konfiskacích o svůj majetek přišel a koupil jej Jan Kryštof starší Kafka z Říčan. Od té doby byl Pernolec spravován z Částkova, s nímž přešel r.1716 pod panství Tachov.
Za jedinou historickou památku vesnice byla donedávna považována čtvercová stavba sýpky upravená ze středověké tvrze. Budova  o hraně 15 m obsahuje 2 sýpková patra a podkroví. Podle posledních archeologických výzkumů NPÚ Plzeň je objekt renezanční tvrz přestavěná poč. 18. století na sýpku. Původní gotická tvrz zřejmě vyhořela a na jejích základech byl vystavěn stávající objekt. V r.1868 bylo přízemí přestavěno na byty. Severně od tvrze byl situován vrchnostenský dvůr, který zanikl stejně jako vodní příkop středověké tvrze (místy dosahoval až 15 m šíře). Součástí opevnění tvrze byly také rybníky, z nich se do dnešních dnů zachoval pouze jediný.
K Pernolci náleží též poutní kostel sv. Anny Samétřetí nad vesnicí při silnici na Tachov (II/199). Podobně jako u většiny poutních míst se zde traduje pověst o zázračném svatém obrázku, který se vždy po přemístění vrátí na své původní místo - starou borovici. Později - asi v r.1723 - na tomto místě u studánky vystavěl majitel lesa, jistý Mergl, malou dřevěnou kapli a obrázek byl do ní přenesen. Kolem r.1826 dal kníže Windischgrätz na místě kaple vystavět pseudogotickou svatyni o rozměrech 5 x 7,5 m. Současný pseudorománský kostel byl na náklady Windischgrätzů vystavěn v letech 1898-1902. Žulové kvádry na tuto rozměrnou stavbu byly lámány v tachovském lesním revíru Randesvous. Stavba byla vybudována stavitelem J.Kraussem z Tachova za 80.000 zlatých.
V r.1930 měl Pernolec 172 obyvatel - stejně jako Maršovy Chody - v současné době zde žije okolo 60 stálých obyvatel.

V obci se pořádají anenské poutě v Částkově a Pernolci. V Maršových Chodech dále je poměrně dobře využíván kulturní dům - místní organizace zahrádkářů pod názvem Šmoulinky zde dvakrát ročně pořádá zde vyhlášené prodejní výstavy květin a časté jsou taneční zábavy. Na sousedním fotbalovém hřišti se konají zápasy okresních přeborů a funguje zde poměrně úspěšné dorostenecké družstvo.