M Ě S T O  Č E R N O Š Í N

Město Černošín leží na silnici II/230 od Plané u Mariánských Lázní do Stříbra a na Stod. Na jihozápadě od Černošína je nejvyšší vrch na území města Vlčí hora (704 m n. m.). Na jejímž východním svahu se nachází zřícenina hradu Volfštejn a na západním svahu nad údolím Kosího potoka stával kdysi hrad Třebel. Celé území města má rozlohu 4 220 ha, z toho 1815 ha jsou lesy a 45 ha vodní plochy.   MAPA
Město Černošín tvoří kromě Černošína ještě dalších 8 vesnických částí Krásné Údolí, Lažany, Lhota, Ostrovce, Pytlov, Třebel, Víchov a Záhoří. Západní hranici města od silnice II/230 až po soutok s řekou Mží tvoří Kosí potok, jehož hluboké údolí si vynutilo na silnici do Plané známé serpentiny.
Černošínem protéká Černošínský potok, který se pod Svojšínem vlévá do řeky Mže.
Údolím Kosího potoka je také název naučné stezky, která vede při potoku od silnice II/230 na severozápad až po Caltov - bývalou vesnici u silnice II/201 Planá - Konstantinovy Lázně.
V současné době láká návštěvníky především téměř nedotčená příroda. Dominantu okolí tvoří Vlčí hora (703 m n.m.), se zříceninou hradu Volfštejn, která je také předmětem zájmu mineralogů, botaniků i turistů. Hora se vypíná nad soutokem Kosího potoka a řeky Mže. Je výsledkem třetihorního vulkanismu. V jejích vyvřelinách se vyskytují mimořádně velké krystaly amfibolu a augitu. Hrad Volfštejn s nápadnou kuželovitou věží patří mezi nejstarší dochované hradní zříceniny v západních Čechách. Hrad patřil pánům z Volfštejna, kteří pocházeli z rozvětveného rodu pánů z nedalekého Svojšína. Prvním známým majitelem byl Ctibor z Volfštejna, zavražděný r.1316. V 15.století bylo sídlo zpustošeno a majitelé přesídlili na blízký hrad Třebel. O působivé zbytky hradu pečuje nyní Spolek pro záchranu hradu Volfštejna. Hrad nebyl nikdy přestavován a je ukázkou rozsahu panského sídla ze 13.století.
Na úpatí Vlčí hory jsou vyhlášena dvě chráněná území:
* Lesní porost na východním úpatí - přírodní památka Čenošínský bor (2,22 ha) - borový porost s populacemi zvlášť chráněných druhů rostlin.
* Na jižním úpatí - přírodní rezervace Pod Volfštejnem (16,48 ha) - vlhké louky s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin, především vstavačovitých a hořcovitých.

Černošín (Tschernoschin) - nadm.výška 500 m 
Vznikl jako poddanská obec ve 12. století. Ležel na významné obchodní stezce z Plzně do Chebu. Jméno obce bylo pravděpodobně odvozeno z vlastního jména vladyky Černoše. První písemná zmínka pochází z r. 1290, kdy vlastnil ves Oldřich z Černošína. V letech 1374 - 1382 patřil Černošín významnému šlechtici Bohuslavu ze Švamberka. Před rokem 1400 je již Černošín uváděn ve výčtu držav pánů z nedalekého Volfštejna. V průběhu 15. století hrad Volfštejn jako centrum panství zaniká. Další osudy jsou spjaty s historií hradu Třebel, kam se po opuštění Volfštejna přesouvá správa panství. Na počátku 16.století se Černošín spolu s hradem Třebel dostává po mnoha desítkách let opět do majetku pánů ze Švamberka. Ti také povyšují ves Černošín roku 1541 na městečko s mnoha právy a svobodami, které měly umožnit jeho rozvoj a prosperitu. Švamberkové mu propůjčili do znaku část svého erbu - vlevo hledící stříbrnou labuť se zlatým zobákem a nohama v červeném poli. Velmi důležitou pro městečko byla česky psaná listina z r.1551, v níž mu Zdeněk a Jáchym ze Švamberka poskytují další svobody a práva. Městečko se stává důležitým obchodním centrem. V čase třicetileté války městečko trpělo četnými průtahy vojsk, válečnými operacemi a zhoubným požárem, který zničil i to, co zůstalo ušetřeno požáru v r.1611. Ve snaze o oživení chodu městečka vymohl Jan Bedřich ze Švamberka r.1654 na císaři Ferdinandovi III. pro Černošín právo konání tří výročních a jednoho týdenního trhu. V polovině 17. století se dostalo důležitých privilegií i místním řemeslnickým cechům. Z nařízení Švamberků byl pozměněn byl i půdorys městečka, kdy ve snaze o zamezení rychlého šíření ohně byl prostor náměstí rozšířen posunutím fronty domů více na sever. V období třicetileté války se ve zpustlém a opuštěném městečku začalo ve větší míře usazovat německé obyvatelstvo. Po další dvě století patřil Černošín pod trpístské panství, kam se dostává po zániku hradu Třebel na konci třicetileté války. Požáry neblahým způsobem zasáhly do městečka ještě v průběhu prvé poloviny 19. století. Během nich vyhořela kromě množství domů i radnice se zdejším archivem. Statut městečka Černošínu císař František Josef I. změnil na město r.1873 a dostává také do znaku švamberský znak - stříbrnou labuť v červeném poli. V té době žilo ve 180 domech na jeden tisíc obyvatel. K nejvíce rozvinutému řemeslu v Černošíně patřilo obuvnictví, které vedlo k založení dvou továren na obuv a koželužny. Přelom 19. a 20. století znamená i zde nástup průmyslu - kromě výroby obuvi také pila na zpracování dřeva a výroba sirek. Po mnichovském diktátu byla obec i celé okolí připojena k Velkoněmecké říši. Po osvobození Černošína americkou armádou se ujal správy národní výbor. Odsunuté německé obyvatelstvo postupně nahradili lidé z mnoha koutů poválečného Československa Zřizuje se zde česká škola a Jednotné zemědělské družstvo. Družstvo se později stalo součástí celookresního podniku Státní statky, později Agrokombinát Tachov. Po zrušení Agrokombinátu zde od r. 1991 funguje Zemědělské družstvo Vlčák a soukromí zemědělci. Drůbežárnu v Černošíně provozuje firma RESPO Tachov, která má na území města ještě chov prasat ve Víchově.
Mezi největší současné zaměstnavatele patří firma EMZ zaměřená na kompletaci elektrosoučástek, dále pila, firma Lespra zabývající se těžbou dřevní hmoty, firma RI-VAJ zabývající se čalounickou výrobou, autodoprava atd.
Po 133 letech byl Černošínu opět navrácen statut města s platností od 1.12.2006.
Ve městě je kulturní dům, nákupní středisko, řada obchodů (potraviny, drogerie, cukrárna, občerstvení) a  čerpací stanice pohonných hmot. V r.2003 byl obcí rekonstruován vyhořelý motorest Vlčák. V r.2005 byla na náměstí obnovena historická kašna.
Ve městě Černošín žije zhruba 900 obyvatel a v jeho dalších osmi místních částech zhruba další dvě stovky obyvatel.

Město má již r. 1374 doložen kostel sv.Mikuláše, který v r. 1611 lehl popelem a znovu byl vystavěn r. 1614 a zasvěcen sv.Jiří. Konečnou barokní podobu získal v r. 1736. Kostel stojí ve středu protáhlého náměstí vyvýšen na kamenném tarasu. Historii Černošína připomínají také zachovalé sochy a to v dolní části náměstí socha sv.Floriana z r. 1748 a v horní pak socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1732 - světec je zde v méně obvyklé kompozici (doprovází jej anděl s otevřenou knihou, podstavec sochy je bohatě zdobený s kartuší a latinským textem). Ve východní části města na Pančavě je ještě jedna socha sv.Jana Nepomuckého v tradičním zpracování u klenutého mostku přes Černošínský potok. V současnosti jsou domy na náměstí většinou klasicistní.
V dolní části náměstí byla obnovena kašna postavená v r.1879, která v r.1969 musela ustoupit benzinové stanici. Podstatnou část původní kašny se podařilo zachránit. Černošín získal v r.  2004 titul Vesnice roku Plzeňského kraje.

Místní části:

Vesnička Krásné údolí (Schönthal) - nadm.výška 473 m
Nachází se rovněž při silnici II/230 jihovýchodně od Černošína je položena nad údolím Lužního potoka. První písemná zmínka o vesnici pochází z r. 1379. Má dvě části Černý kůň, která leží přímo na okrají bývalé říšské silnice dostavěné v r. 1812 (Černý kůň byl údajně název staré zájezdní hospody - patrně čp.23 - kolem které vyrostlo několik usedlostí) a vlastní Krásné údolí asi 500 m jižně od silnice. Obě části již splynuly dohromady. Původně bývala vesnice příslušenstvím hradu Šontál, ale v r.1544, kdy se s ní setkáváme poprvé je již uváděna jako pustá. K jejímu obnovení pravděpodobně došlo již v 17.století. Stával zde panský dvůr a mlýn. Do konce feudalismu byla příslušenstvím panství Třebel - Trpísty. V 19. století zdejší obyvatelé vyráběli krém na boty. V r.1939 zde žilo 181 obyvatel, současný stav obyvatel je asi 45.
Na pravidelné obdélné návsi stojí malá kaple se věží vystavěná na místě dřevěné zvonice po r.1934 (podobné stojí ve Víchově, Otročíně i Ostrovcích). Jižně asi 1 km od vesnice na ostrohu nad potokem jsou již málo znatelné pozůstatky gotického hradu Šontál zaniklého v 16.století. Ostroh obtéká Černošínský potok ze tří stran. Dochovaly se  jen nepatrné zbytky zdi a část příkopů. Ve starších pramenech je lokalita nazývána Tanzboden.

Lažany (Losau) - nadm.výška 498 m
Jsou položeny na jihovýchodním úpatí Vlčí hory (při silnici na Svojšín), ves je založena kolem nepravidelné návsi se dvěma rybníčky.
Původní zástavba jižní strany návsi téměř zanikla po r.1945 vč. kaple.
Jako příslušenství hradu Volfštejna jsou Lažany připomínány v r.1379. Později náležely k panství nedalekého hradu Třebel a po jeho zničení přešly k Trpístům. V r.1930 měla vesnice 175 obyvatel, v současné době zde žije sotva 1/10 tohoto počtu.
Severozápadně od Lažan se na úpatí Vlčí hory doloval speciální "modrý kaolín"používaný k výrobě tavících tyglíků. Pro horní vrstvy jílů si do "Tongruben" dojížděli hrnčíři z Černošína i ze širokého okolí. Ve stejné lokalitě je dnes přírodní rezervace Pod Volfštejnem, chránící především květenu z čeledi vstavačovitých.

Lhota (Elhotten) - nadm.výška 532 m
Nepatrná vesnička severně od Černošína položená mezi Horním a Dolním lhoteckým rybníkem. Dnes je osídlena pouze sezónně. Prvně je zmiňována r.1544 mezi pustými vesnicemi třebelského panství. Jméno Lhota a existence tvrze však ukazují na podstatně starší založení. Místní kaple - obdélná stavba s věží a otevřenou předsíní byla zbořena po r. 985. Vesnice měla v roce 1939  73 obyvatel, nyní je bez trvale bydlících obyvatel.
Ve středověku stávala blízko nynější vsi tvrz. Stopy tvrziště - nízký pahorek - jsou dosud patrny při severní straně Dolního Lhotského rybníka. U silnice stojí chráněná lípa a u čp.37 můžeme nalézt starý smírčí kříž.

Ostrovce (Ostrowitz) - nadm.výška 458 m
Ves při silnici na Svojšín v údolí Dolského potoka. Prvá zmínka o vesnici Ostrovce pochází z r. 1379, tehdy je zmiňována jako příslušenství hradu Volfštejna - Ostrowecz vila Petri de Wolfstein, t.j ves Petra z Volfštejna. Po zániku hradu byla přikoupena ke hradu Třebel. U třebelsko-trpístského statku zůstala až do konce feudalismu. V r.1930 měly Ostrovce 140 obyvatel, v současné době zde žije asi 25 obyvatel.
V obci seskupené kolem malé obdélné návsi je možno dosud nalézt některé architektonicky zajímavé stavby - špýchar, nebo dřevěné pavlače hospodářských usedlostí. V dolní části osady stojí obdélná kaple s věžičkou, v jejíž spodní části je otevřená předsíň.

Pytlov (Pittau) - nadm.výška 512 m
Malá vesnička nad údolím Černošínského potoka (také při silnici II/230 jihovýchodně od Černošína). Ves je prvně zmiňována r.1353. Její název pocházející od slova Pytel znamená "Pytlův dvůr". Ve středověku náležela ves patrně k majetku města Stříbra. V r.1705 je Pytlov zmiňován jako příslušenství svojšínského statku hrabat Příchovských a následně rodu Bigato. Součástí svojšínských držav zůstal do konce feudalismu. V r.1930 měla ves 107 obyvatel, dnes zde žije asi 12 obyvatel.
Kolem upravené travnaté návsi jsou seskupeny usedlosti vystavěné většinou v letech 1930-1940.. Na návsi stávala kaple s věžičkou - zanikla p r.1945 stejně jako studánka v její blízkosti.

Ves Třebel (Triebl) - nadm.výška 490 m
Je pozoruhodná jako lokalita bývalého hradu, založeného ve 13.století jednou z větví rodu Svojšínských, u něhož se odehrála jedna z bitev třicetileté války. Střetly se tu švédská a císařská armáda, jejichž tábory oddělovalo hluboké údolí Kosího potoka. V období baroka byl na místě pobořeného hradu postaven rozlehlý hospodářský dvůr, z něhož se dochovala mohutná sýpka. Býval zde také ovčín, pivovar a dokonce i chmelnice. Třebel je nyní významným chatařským místem nad údolím Kosího potoka.
V Třebeli žilo v r.1930 234 obyvatel, v současné době stav kolísá okolo 15.

Ves Víchov (Wickau) - nadm.výška 501 m
Je také na silnici II/230, je známá především podle rekreačního Víchovského rybníka (19 ha) jižně od vesnice, na jehož břehu je v letních měsících je otevřen autokemp. První písemná zmínka o vsi pochází z r.1342. Až do 19. století však pod jménem Bytkov (od původního významu Bytkův dvůr). Podle některých pramenů se v této vesnici narodil husitský kněz Jakoubek ze Stříbra.
Vesnice měla v r.1930  203 obyvatel, nyní jich zde žije asi 100.

Vesnička Záhoří (Sahorsch) - nadm.výška 505 m
První písemná zmínka pochází z r.1544 - ves Zahorzy. O sto let později zde byly tři selské dvory a mlýn. Ke vsi patřila i samota Víska na protilehlém břehu Mže. V r.1930 měla 80 obyvatel. Zbytek vesničky nad údolím Kosího potoka je dnes  bez trvale bydlících obyvatel. Tento jediný objekt je užíván k trampské rekreaci. Pod ním je studánka s výbornou pitnou vodou. Na okraji lesa nad Záhořím je nevelká kaple. Od Záhoří je k železniční zastávce Ošelín 3 km.