O B E C  C H O D S K Ý  Ú J E Z D

Obec Chodský Újezd leží asi 8 km na sever od Tachova. Sestává ze sedmi částí - Dolní Jadruž, Horní Jadruž, Chodský Újezd, Nahý Újezdec, Neblažov, Štokov a Žďár. Pod správu obce přecházely jednotlivé části postupně - v r.1960 Horní Jadruž, Neblažov a Štokov, v r.1980 Nahý Újezdec a Dolní Jadruž a v r.1994 Žďár. Při sčítání lidu v roce 2001 měl Chodský Újezd spolu s ostatními přidruženými obcemi (Horní a Dolní Jadruž, Nahý Újezdec, Neblažov, Štokov, Žďár) asi 800 obyvatel. Území obce má rozlohu 6 477 ha, z toho 3 245 ha jsou lesy.
Západní část území obce se nachází v chráněné krajinné oblasti Český les. Obec se může pyšnit dosud nedoceněnou překrásnou přírodou, vhodnou jak k pěším procházkám hlubokými lesy, tak k cyklistickým výletům po širším okolí.

Chodský Újezd (Svatý Kříž / Heiligenkreutz) - vesnická památková zóna - nadm.výška 556 m 
Jako privilegovaná chodská obec patřil až do husitských dob českému králi. První zmínky o obci se datují k roku 1359. Podle kostela Povýšení sv. Kříže dostala obec nové jméno Svatý Kříž. V r.1426 patřil míšeňskému purkrabímu Jindřichovi staršímu z Plavna, který mu udělil významné privilegium. Podle něho směli obyvatelé vsi dědit majetek v mužské i ženské linii a směli používat tachovské městské právo. Král Ludvík Jagellonský povýšil v r. 1522 Svatý Kříž na městečko, které mohlo mít týdenní trh každou sobotu. Na konci 15. stol dochází k postupnému poněmčování. Roku. 1549 potvrdil král Ferdinand I. Svatému Kříži privilegium z r. 1443. Svatý Kříž byl součástí tachovského panství až do rozpadu panství v r. 1606. V 16. stol vlivem konkurenčních měst Plané a Tachova pak postupně jeho význam upadal, protože ležel mimo obchodní cesty. Roku 1606 král Rudolf II. prodal ves spolu s majetky v dalších třech vsích Joštu Adau Schirndingerovi. Ten připojil ves k chodovoplánskému panství, k němuž patřila až do konce feudalismu. V r. 1843 žilo v obci 600 obyvatel, v r.1930 826 obyvatel. K opětovnému osídlení českým obyvatelstvem došlo po II. světové válce - dnes má tato část obce okolo 410 obyvatel.
V obci je obecní úřad, základní škola a mateřská škola, kostel církve římsko katolické, pošta, prodejny smíšeného zboží a hostinec.
V obci je vyhlášena vesnická památková zóna chránící dochované objekty lidové architektury. Významné památky: kostel Povýšení sv.Kříže, boží muka (morový sloup) a kamenný kříž.
U bývalého mlýna na Hamerském potoce západně od Zadního Chodova je chráněná lípa (lípa malolistá - obvod 450 cm, výškas 23 m, stáří cca 200 let).

Horní Jadruž (Ober Godrisch) - vesnická památková zóna - nadm.výška 522 m
Vesnice je položena necelé 2 km východně od Chodského Újezda.  Dříve se jmenovala Německá Jadruž. R. 1379 byla rozdělena na několik vladyčích statků, z nichž jeden držel Humprecht. Velká část vsi patřila v 15.stol. ke statku Lomskému, okolo r. 1526 k Plané. Zápis z r.1542 uvádí, že Jan Muchek z Bukova prodal Mořicovi Šlikovi své dědictví v Jadruži. Jeden dvůr, který patříval k tachovskému panství byly r.1606 odprodán Chodové Plané. Podle údajů německé literatury stával v Horní Jadruži  vrchnostenský dvůr s panským sídlem, na němž zemřel r.1625 jeho poslední majitel Jiří Trautenbergár. Ke statku  náležely další majetky v Neblažově a Ctiboři. Vdova odprodala majetek r.1628  Jindřichu Šlikovi, který jej připojil natrvalo k Plané.
V r.1930 měla vesnice 143 obyvatel, dnes tu žije asi 100 obyvatel.
Je to sídlo s průtahovou komunikací a oboustrannou zástavbou a s návesním rybníkem. V obci je vyhlášena vesnická památková zóna chránící dochované objekty lidové architektury. Malebně působí především dolní a střední část vsi s honosnými selskými statky.  Významnou památkou je usedlost čp.13 s obytným domem, v jehož patře je zachována roubená komora spočívající na zděném přízemí. Pozornosti odborníků se těší také kamenný špýchar při čp.13, jehož stavba byla založena pravděpodobně na přelomu 17.a 18.století. S tímto dvorem sousedí výstavná usedlost čp.12 - zde se může jednat o bývalý vrchnostenský případně svobodnický dvůr. V horní části vsi je na bohatě zdobeném sloupku  socha sv. Jana Nepomuckého od kameníka G.Böhma z r.1835. V její blízkosti je zasazen vysoký kamenný kříž z r.1852. Další památkou je socha sv. Vendelína.

Dolní Jadruž (Unter Godrisch)- nadm.výška 510 m
Vesnice je asi 1 km východně od Horní Jadruže. Dříve nazývána Česká Jadruž už r. 1379 byla příslušenstvím Plané. Je patrně starší než Horní Jadruž, která nejspíše vznikala v další kolonizační vlně.
Sídlo s průtahovou komunikací, rozlehlou návsí a oboustrannou zástavbou. Jedná se převážně o velké patrové usedlosti s klenutými vjezdy. Návsí protéká potůček který vytváří v horní části rozlehlou vodní nádrž a v dolní části menší rybník. Náves okolo nádrže je upravena jako parčík ve kterém je pseudogotická kaple. Poblíž kaple stojí pomník obětem 2.světové války. Ze zástavby vyniká patrová budova s valbovou střechou z r.1855, z níž vystupuje plechová věžička s funkčním hodinovým strojem a třemi zvony. Nápis na fasádě "Volksschule" prozrazuje její využití před r.1945. V r.1930 měla vesnice 320 obyvatel, dnes v obci žije asi 55 obyvatel. V obci je autoopravna.

Nahý Újezdec (Naketendörflas) - nadm.výška 510 m
Vesnice se nachází se při silnici Tachov - Planá asi v polovině cesty mezi oběma městy. První zmínka pochází z r. 1335 o vsi zvané zpočátku pouze Újezd, je uváděn jakýsi Chval z Újezda (Qualo de Vgesd). Je pravděpodobné, že Újezd, stejně jako řada dalších lokalit v okolí náležel původně k tachovskému manskému obvodu  a jeho první zástavní držitelé byli převážně tachovští měšťané.. R.1379 je uváděna jako "Vgest prope Tachowiam" patřící Mikuláši.  V 16.stol. se stal Újezd svobodným dědičným zbožím. Před polovinou 16.století je v soukromém držení rytířského rodu Trautenbergárů, kteří Újezd vlastnili až do r. 1740. Statek poté rychle střídal majitele. Poslední z nich,Zachariáš Gradl, jej v r. 1848 statek prodal Janu Nostitzovi, který jej připojil k plánskému panství, jehož součástí byl až do r. 1945. Po reformě r.1926 větší část statku se zámkem získal ing.Egener, který byl posledním soukromým majitelem zámku. Zámek vyhořel v r. 1962 a o dva roky později byly jeho pozůstatky odstraněny. V r. 1930 měla vesnice 392 obyvatel, dnes má asi 140 obyvatel.
Vesnice je tradiční venkovské sídlo se středovou komunikací a oboustrannou zástavbou.  V centrální části obce se nacházela stavba zámeckého komplexu obsahující též objekt staré tvrze. Stavba zanikla po II. světové válce, zejména v důsledku požáru v r.1962. K panskému sídlu přiléhal dvůr, který je dnes již ve špatném stavu. K zajímavostem dvora patří budova polygonálního žentouru, nyní již bez vnitřního zařízení. V obci je restaurace.
Památkové objekty: Boží muka z r.1818 (barokní, pískovcová) se smírčím křížem, hospodářský dvůr při bývalém zámku, barokní kaple a socha sv. Jana Nepomuckého z r.1745.
Ke statku patřila samota Rabennet - Kavčiště, označená dnes jako Josefův dvůr a položená asi 1 km západně od vsi. V první polovině 19.století zde stál hospodářský dvůr, ovčín, fořtovna, pivovar na 6 sudů, vinopalna, flusárna a pohodnice. Pode dvorem stávaly dva mlýny. Nyní je tu jen zchátralý obytný objekt.

Neblažov (Glasau) - nadm.výška 491 m
Nachází mezi silnicemi Tachov - Planá a Tachov - Chodský Újezd poblíž Nahého Újezdce.
První zpráva pochází z r. 1379. Prvotní jméno bylo Neblažejov. V době válek o rakouské dědictví se dne 25.9.1742 mezi Neblažovem a Nahým Újezdcem usadilo sedmdesátitisícové vojsko vedené manželem  císařovny Marie Terezie Františkem Lotrinským. Počátkem října udeřili husaři na francouzský tábor u Broumova a pobili zde několik set Francouzů, čímž obrátili válečné štěstí na stranu císařovny. Ves náležela z převážné části k Plané. V r. 1757 patřilo 13 usedlostí pod Planou, 4 k Nahému Újezdci a 1 k Tachovu. Obdobná situace byla ještě v r.1838. V r.1930 měla ves 159 obyvatel, nyní má asi 14 obyvatel.
Vesnice má jednostrannou zástavbu při průtahové komunikaci. Na zahradě jednoho domku stojí vysoký kamenný kříž z r.1840 a socha sv.Jana Nepomuckého, která původně stála při silnici v západní části obce. V jihozápadní části obce je poměrně zachovalá stavba mlýna čp.19 z r.1861. Vsí protéká Slatinní potok. 

Štokov  (Stockau)- nadm.výška 556 m
Vesnice se nachází asi 6 km severně od Tachova poblíž silnice na Chodský Újezd.
První zmínka o obci se datuje k roku 1290. V držení tohoto sídla jsou připomínáni především Holubové ze Štokova. Roku 1518 dal král Ludvík Jagellonský Jiřímu z Trautenberka a jeho potomkům v léno tvrz Reuth. Další zprávy pak pocházejí z r. 1606, kdy Václav Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan na Štokově a Jemnic dostal od Rudolfa II. do dědictví část tachovského panství. Václav toto panství připojil ke statku Štokov. Za chlumčanských stála na Štokově tvrz s dvorcem, dokonce i pivovar a železárna. Rokem 1637 končí dějiny samostatného štokovského statku, který byl přikoupen k plánskému panství. Ve svém dílku o plánských Chodech řadí O.Kalandra Štokov mezi privilegované chodské vesnice. Za třicetileté války byl celý Štokov (něm. Stockau) do základů vypálen.
V druhé polovině 20.století byla západně za vesnicí motostřelecká vojenská střelnice. Armáda Tachov po.r.1990 opustila a od té doby není využívána ani tato střelnice. Na návrší nad vesnicí jsou zbytky dvou řídících věží.
V r.1930 měla ves 412 obyvatel, dnes je v obci asi 13 obyvatel. Tvarově se jedná o tradiční venkovské sídlo s místní středovou komunikací a vodotečí a s oboustrannou zástavbou. Kulturní památky: Boží muka (barokní, pískovcová), kaple (zděná,barokní) a misijní kříž.
V obci je restaurace s možností ubytování.

Žďár (Brand) - nadm.výška 700 m
Vesnice je položena asi 5 km západně od Chodského Újezda a 3 km severně od Halže.
První zpráva je z r. 1727. Obec je roztažena do tří části s nepravidelnou zástavbu - Přední Žďár, Zadní Žďár a Prostřední Žďár.
V r.1930 ve vsi bylo 362 obyvatel, nyní zde žije asi 36 obyvatel.
Začíná zde přeshraniční turistická stezka Žďár - Griesbach, která vede kolem dvou rezervací - Tišina (10,4 ha) se starou acidofilní horskou bučinou a Bučina u Žďáru (6,8 ha) - zbytek podhorského bukového porostu pralesovitého charakteru s charakteristickou vegetací.
Asi 2 km východně od Žďáru ve svahu nad Slatinným potokem jižně od silnice na Chodský Újezd je další přísněji chráněné území - přírodní památka Žďár (0,42 ha) - fragment lesního přirozeného mokřadu s ohroženými ostřicovými společenstvy.
V ohybu cesty v polesí Huť je chráněn památný strom - smrk u Žďáru (smrk ztepilý - obvod 300 cm, výška 26 m, stáří cca 120 let).