O B E C  K O N S T A N T I N O V Y  L Á Z N Ě   

Obec Konstantinovy Lázně - turistické centrum severovýchodní části okresu Tachov. Obcí Konstantinovy Lázně prochází železniční trať č. 177 Pňovany - Bezdružice (zastávky jsou v Břetislavi a Konstantinových Lázních) a silnice II/201 propojující Planou a silnici Karlovy Vary-Plzeň. Je také zajištěno přímé autobusové spojení s Prahou a Plzní.
Dnešní obec má tyto části: Břetislav, Dlouhé Hradiště, Konstantinovy Lázně, Nová Ves, Okrouhlé Hradiště s dvorem Daňkov, Poloučany, Potín a Šipín. Území obce má rozlohu 2 381 ha, z toho 875 ha jsou lesy.
Při východní hranici se nachází přírodní park Úterský potok. Na území obce je na vrcholu a jižním svahu Hradišťského vrchu vyhlášena přírodní rezervace Hradišťský vrch (8,5 ha) - druhově bohaté teplomilné přirozené lesní smíšené porosty na čedičovém vrchu a dále na levém břehu Hadovky nedaleko nad jeho ústím do Úterského potoka přírodní památka Pod Šipínem (0,17 ha) - souvislý porost kapradiny pérovník pštrosí.

Konstantinovy Lázně (Konstantinbad) - nadm.výška 528 m
Obec leží na okraji Tepelské vrchoviny v jedné z ekologicky nejčistších oblastí České republiky. Historii můžeme sledovat již od 16. století, dnešní obec Konstantinovy Lázně ale vznikla až v 19.-20. století - byla účelově založena a budována jako lázeňské místo.
První lázeňskou budovu s 5 lázeňskými kabinami a 22 pokoji postavili sedláci z Nové Vsi r. 1803 u sirného pramene v místě dnešních Starých Lázní. V roce 1836 lázně koupil kníže Konstantin z Löwensteinu, po němž dodnes nesou své jméno. Kníže nechal postavit silnici ke Starým Lázním a jejím okolí vysázet park a dal také podchytit prameny na úpatí Hradišťského vrchu (prameny v centru dnešního lázeňského parku). Toto vlastnictví bylo převedena na plzeňskou společnost v čele s Dr. F. Pankratzem. Tato společnost dala v r. 1873 postavit novou dvouposchoďovou lázeňskou budovu, zřídla, kolonádu a založila dnešní lázeňský park. Zbývajících pět léčivých pramenů pojmenovaných Karlův, Žofin, Františkův, Giselin a Skalní dala jímat v místě dnešního Prusíkova pitného pavilonu. Jejich složení bylo obdobné jako má dnešní pramen. Žena Dr.Pankratze nechala v r. 1900 na malé vyvýšenině při příjezdové cestě k hlavní lázeňské budově postavit mariánskou kapli. Stavbu provedl zednický mistr Martin Brosch z Břetislavi.
Největšího rozmachu dosáhly lázně po napojení na železniční síť v r. 1901.Byly vystavěny nové hotely a vily a po první světové válce také koupaliště s písečnou pláží ve starých lázních, vodovod, el.vedení a kino. v r. 1928 byla hlavní lázeňská budova zvýšena o patro.
Po druhé světové válce se lázně staly majetkem státu a od r. 1992 přešly do majetku akciové společnosti Léčebné lázně Konstantinovy Lázně. Obec má dnes přes 800 obyvatel. Kromě lázeňských zařízení je zde několik penzionů, hotel, restaurace, kavárny, obchody, autoservis a pošta.
Středem lázní je lázeňský park s hlavní budovou nazvanou Prusíkův ústav. V okolí parku jsou lázeňské domy Jirásek, Mánes, Purkyně, Alžbětin dvůr, Palacký, Mír, Máj, Praha a Vyšetřovací ústav.
Lázně jsou zaměřeny především na komplexní diagnostiku, prevenci a léčení chorob kardiovaskulárního systému. Mezi další indikace patří rovněž choroby pohybového systému, výměny látkové a dýchacího ústrojí.

Příznivci pobytu na čerstvém vzduchu si zde přijdou na své. K dispozici jsou tenisové a volejbalové dvorce, půjčovna horských kol, velký autokemp s chatovým táborem, koupaliště v místě i okolí. Nádherná zalesněná údolí potoků lákají k procházkám nebo projížďkám na kole, jízdě na koni či v kočáře. V okolí Konstantinových lázní jsou vyznačeny dvě naučné stezky - Hradišťský vrch a Šipín. V průběhu roku se zde koná řada kulturních programů v letní scéně v parku nebo v prostorách lázeňských domů.

Hradišťský vrch (632 m n.m.) - dosud dobře patrné valy na Hradišťském vrchu pocházejí z halštatského období pozdní doby bronzové, která vrcholila v 9. století před naším letopočtem, kdy zde bylo sídlo germánského kmene Markomanů. Tyto kmeny byly později v období stěhování národů vytlačeny Slovany.
Po Hradišťském vrchu je vyznačena naučná stezka se začátkem v Konstantinových Lázních /u požární nádrže/.

Břetislav  (Setzlaw) - nadm.výška 495 m
Místní část obce jižně od Konstantinových Lázní v údolí Čelivského potoka. Součástí je i železniční zastávka. Z historie vesnice je málo známo. Je uvedena v registru daní kraje Plzeň z r.1379 společně s jinými místy jako majetek Půty z Gutštejna. V následujících letech byla spolu s Okrouhlým Hradištěm, Bezemínem a Poloučany součástí stejného panství. Pozdějšími významnými majiteli byli páni ze Švamberka a knížata z Löwensteinu. Při velkém požáru r. 1870 vyhořely selský dvůr, pivovar i hostinec. Asi 350 m nad mostem u potoka vyvěrá pramen podzemní kyselky, která proniká i potokem. V r.1930 měla 159 obyvatel, nyní asi 30.

Dlouhé Hradiště (Langen-Radisch) - nadm.výška 505 m
Místní část obce na východním úpatí Hradišťského vrchu leží na svahu do Úterského potoka. Název je odvozen od hradiště a dlouhé vsi. K Dlouhému Hradišti náleží také místní část Na Klampru a samoty v údolí Úterského potoka Hlaváčův Mlýn a Marasův Mlýn. Vesnice náležela r. 1379 Sulkovi a Ješkovi z Hrádku. Když husité nemohli v r. 1421 dobýt silně opevněný Gutštejn, obrátili se podél potoka proti Úterý a rozbořili hrad Falkenštejn. Přitom bylo Dlouhé Hradiště těžce postiženo. R.1447 koupila Dlouhé Hradiště Anna z Hrádku. V r.1930 zde bylo 234 obyvatel, stav v současné době je asi 55.

Nová Ves (Neudorf) - nadm.výška 536 m
Vesnice 2 km severovýchodně od Konstantinových Lázní. Kdysi se jmenovala Villa nova. V záznamu z r.1330 se uvádí, že vesnici vlastnili předkové Vyšemína z Bezdružic. Náležela k ní i osada Potín a Starý Mlýn. Před husitskými válkami měla Nová Ves kostel a také vlastní faru. Tyto objekty byly zřejmě zničeny husity. R.1506 patřila ves k panství Švamberků a od r. 1712 byl majitelem kníže z Löwensteinu. V r. 1812 zřídili novovesští sedláci v blízko položených slatinách u pramene am Stinker (Smraďoch,Smradavka) lázeňský dům s 22 pokoji, hostincem a koupacími kabinami. a založili tzv. Lázně Nová Ves. Protože nebyli schopni dluh umořit, získal tento lázeňský podnik na jejich žádost r.1836 kníže Konstantin z Löwensteinu, který s nimi později ještě vyměnil velké slatiny patřící Novoveským za panské usedlosti. V r.1930 měla 189 obyvatel, nyní je jich okolo 60.

Okrouhlé Hradiště (Scheiben-Radisch) - nadm.výška 506 m
Místní část obce na jižním výběžku Hradišťského vrchu. Okrouhlé Hradiště bylo původně sídlem vladyky Wítka de Gredis, později přešlo do rukou pánů z Gutštejna, poté bylo v držení Švamberků a dále stejně jako Daňkov skončilo r. 1712 v rukou pánů z Löwensteinu. V letech 1860, 61 a 69 byla vesnice postižena velikými požáry, kdy plameny zničily 22 obytných domů, školu, faru i kostel. v 1. pol. 20. stol měla obec 115 domů s 500 obyvateli, kteří převážně pracovali v čedičovém lomu v Hradišťském vrchu. Obec měla poštu, faru a školu. Patřil k ní Daňkov a Šipín, část Hradišťského vrchu s lomem, Bílý Mlýn a Dudákova pila. Dnes je tu 67 domů obytných a 22 rekreačních. Počet stálých obyvatel klesl na 170. Těžba v lomu byla po dokončení dálnice D5 zastavena.

Daňkov - zemědělský dvůr východně při Okrouhlém Hradišti, původně poplužní dvůr Gutštejn, který plnil hospodářskou funkci k hradu. Hrad Gutštejn se nachází dále východně za tímto dvorem. Po odchodu majitelů a zániku hradu Gutštejna zůstalo panství se značnými zemědělskými a zejména lesními pozemky. Když byla r. 1816 v těchto lesích založena dančí obora, byl ve dvoře vystavěn jednoduchý zámeček s pětibokou věží a dřevěnou pavlačí, který sloužil panstvu při ubytování při honech. Odtud také pochází nové jméno statku. Daňkovská obora měla asi 400 ha oplocené výměry a chovalo se zde na 300 ks dančí zvěře. Obora byla r.1938 zrušena a poslední daňci vypuštěni do přírody.
Severně poblíž Daňkova bývalo Bezemínské hradiště, které plnilo sídelní funkci snad již v 8.století našeho letopočtu. U něho se nachází mohylové pohřebiště se 45 mohylami. Z tohoto místa je pěkný výhled k Šipínu a do zeleného údolí Hadovky.

Poloučany (Polutschen) - nadm.výška 457 m
Na severním výběžku Hradišťského vrchu po obou stranách silnice Bezdružice - Stříbro leží vesnička se 17 domy. Poloučany jsou poprvé zmíněny v listině z r.1420 - v závěti Anny ze Švamberka, vdovy po Bohuslavu III. Od r.1712 byly Poloučany také v majetku Löwensteinů. R.1925 byla obec elektrifikována. V r.1930 měla vesnice 115 obyvatel, nyní je jich asi 30.

Potín (Pottin) - nadm.výška 494 m
Potín byl již r. 1183 uveden v dokumentech zakládacích svědků. Do listiny majitelů byl pak r. 1237 zanesen Cunradus de Potin a podle registru daní okresu Plzeň z r.1379 se Potín stal majetkem často jmenovaného Buska z Bezdružic. Později náležel pánům z Kolowratu. Současný Potín je především chalupářskou vesnicí (11 z 12 stavení je rekreačních). Na návsi zaujme patrový cihlový dům porostlý zimolezem. - kozím listem a také kaple se zvonicí. V r.1930 měla osada 41 obyvatel, nyní jich zde žije asi 1/20 tohoto počtu.
Kousek za Potínem u Starého Mlýna ležícího při Úterském potoku stával na vysokém skalisku hrad Falkenštejn. Na levém ostrohu nad mlýnem se nacházela dřevěná vížka, jen proto, aby se zde nemohl usadit nikdo jiný. Hrad byl rozdělen na nevelké předhradí a hrádek. Od pláně byl oddělen hlubokým příkopem, který se táhl do čtvrtkruhu. Hrádek měl vejčitou podobu a byl chráněn ze tří stran nedostupným skalami. Zmínky z r. 1460 jej uvádějí jako sídlo Jetřicha z Gutštejna. Okolo r.1421 byl rozbořen husity.

Šipín (Schippin) Osada Šipín je samostatnou částí obce Konstantinovy Lázně teprve od r. 2000. Osada má čtyři čísla - faru, školu, myslivnu a poutní kostel. Škola pochází z r.1788, o sto let později byla přestavěna.
Kdysi byl Šipín vlastní farním okrskem a klidným poutním místem, které pro jeho idylickou polohu rádi vyhledávali lázeňští hosté i výletníci z Plzně, Stříbra i Bezdružic. Ze hřbitova se naskýtá krásný pohled do údolí i na Švédské šance. Nádherný je i pohled z okraje věžní plochy dolů na pilu.
V období 10. století - 2.polovina 13.století se na území vesnice Šipín rozkládalo slovanské hradiště.
Na serpentině před Šipínem na svahu k Úterskému potoku stála původně malá kaple, do které poutníci přinášeli bohaté oběti. Vedle ní se nalézal pramen, tzv. Svatá studánka. Její vody se užívalo k léčení nemocných očí. R. 1892 postavil na jejím místě kníže Konstantin z Löwensteinu novou stylovou kapli mající tvar blokového domu. V ní jsou uschovány dvě berly, které tam zanechal poutník osvobozený od bolestí.
Šipínský kostel zasvěcený sv.Barboře byl postaven okolo r.1352. Dnešní podobu dostal roku 1709. V kostele převládá styl kulatých oblouků. Hlavní oltář i postranní oltáře zdobí obrazy pražského malíře Rudolfa Müllera - Marie s dítětem, sv. Jan a Nanebevstoupení Páně.
V blízkosti Mlýnské doliny na Hadovce se nalézal tzv. Waffenhamer (vodní kovárna). Ke kování velkých železných kusů se používalo dvou těžkých kladiv poháněných vodou. Jedna část dílny, komora pro kolo, vodní propust, hamrový náhon a malá vedlejší budova jsou ve zbytcích ještě zachovány.
Od Hamrů se vystupuje ke Švédským šancím. Je to 1,5 m vysoký val, který je možno sledovat v délce 300 m. V blízkosti leží kulaté kopečky (mohyly) patrně ohraničující předhistorické kultovní místo.
V blízkosti Hamrů se nalézá Čertův kámen, známá skála s nápadnou prohlubní. Podle lidové pověsti je tato prohlubeň otiskem satana, kterého povalil k zemi zbožný poustevník, když ho čert sváděl ke světským hříchům.
Přes Šipín je vyznačena naučná stezka se začátkem u Dudákovského mlýna, vede i přes Gutštejn.