Obce a města okresu Tachov

M Ě S T O P L A N Á

Planá je centrem severozápadní části okresu Tachov. Leží na rozhraní pohoří Český les, Slavkovský les a Tepelská vrchovina.
Městem prochází železniční trať č. 170 Praha - Cheb a silnice I/21 hraniční přechod Vojtanov - Nová Hospoda (D5). Planou prochází dále silnice II/198 z Teplé na Tachov a Přimdu a silnice II/201 Konstantinových Lázní na hraniční přechod Broumov-Mähring. Z Plané vychází silnice II/230 na Stříbro. Okrajem města protéká Hamerský potok, který se pod Planou mění v říčku Tichá.
Levý údolní svah řeky Mže vč. přilehlé plošiny u osady Josefova Huť proti železniční zastávce Pavlovice je přírodní rezervací Pavlovická stráň (6,44 ha) - lesní porost - místní přechodný typ mezi kyselými a borovými doubravami zdejší oblasti a teplomilnými doubravami nižších poloh, vč. skal se vzácnou květenou.
Východní hranici správního území města tvoří Kosí potok, jehož údolí je vyhlášeno jako přírodní park.
Město se dělí na městskou část Planá s osadou Karlín a 9 vesnických částí Křínov, Kříženec se zbytky osady Caltov, Otín s osadou Ovčíny, Pavlovice s osadami Černý mlýn a Josefova Huť, Svahy, Týnec, Vížka, Vysoké Sedliště s osadami Dolní Sedliště a Karolina Dolina a ještě Zliv s osadami Boudy a Řešanov. Území všech těchto katastrů má rozlohu 6 258 ha, z toho 2 194 ha jsou lesy.

Město Planá - městská památková zóna - (506 m n.m.)
Město leží na staré obchodní cestě, která vedla z Norimberka přes Cheb a dále do Čech. Původní slovanské sídliště bylo zbudováno na "planém", tj. neúrodném místě. Bylo na úpatí Bohušova vrchu kolem románského kostela sv. Petra a Pavla, který je nejstarší dochovanou stavební památkou v Plané. První písemná zmínka je uváděna v r. 1251. Král Václav I. ji tehdy svěřil do péče cisterciáků z kláštera ve Waldsassenu.
Západně od vsi bylo patrně na přelomu 13. a 14. století založeno sídliště obehnané hradbami a příkopy s pravidelným půdorysem. První známí držitelé Plané, Dobrohostové z Ronšperka a stavitelé plánského hradu, určili Plánským řídit se plzeňským městským právem. Dobývání stříbrných a olověných rud v okolí Plané přispělo k jejímu rozvoji. Již v r. 1379 se uvádí jako městečko.
Po krátké vládě Bořivoje ze Svinař a pánů z Elsterberka se Planá dostala do držení rodu ze Žeberk, který se pak po ní psal Plánští ze Žeberka. Kolem roku 1400 byla již Planá na tehdejší dobu poměrně velkým městečkem s náměstím a několika přilehlými uličkami, chráněnými příkopy a hradbami. V té době byla přestavěna a rozšířena i další stavební památka, kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Za vlády člena panské jednoty Aleše byla Planá uchráněna před nájezdy husitských vojsk a nadále se rozvíjela.Již r. 1433 používalo městečko vlastní pečeť. V r. 1436 mu král Zikmund udělil právo výročního trhu.
Bohuslav ze Žeberka, významný činitel pobělohorské doby, se oženil s Markétou, sestrou krále Jiřího z Poděbrad. Oba jsou pohřbeni v plánském děkanském kostele. Za Žeberků byla Planá povýšena na město a získala vlastní znak.
V letech 1517 - 1665 vlastnili Planou Šlikové. Byli známí svým důlním podnikáním a mincovnictvím v Jáchymově. Těžbu stříbrné rudy podporovali i v plánském okolí a uprostřed 30-tileté války zahájili ražbu mincí v plánské mincovně. Zde razili stříbrné mince. Město bylo za války těžce postiženo průtahy vojsk. Za pobytu Švédů museli měšťané zaplatit vysoké výpalné generálu Wrangelovi. Během válek bylo několikrát zpustošeno, po morové epidemii na konci 16. století téměř vylidněno. Tuto tragédii připomíná morový sloup na náměstí z roku 1712. V té době také začíná ve větší míře germanizace Plané a okolních osad, když se do prázdných domů stěhují noví obyvatelé, především ze sousedního Bavorska.
Po r. 1665 se Planá dostává do držení rodu ze Sinzendorfů, který ji proměnil v centrum velkého panství. Sinzendorfové podporovali zdejší hospodaření: ve městě působilo 16 cechů a existovala silná židovská komunita. Po ukončení těžby rud se obyvatelstvo zaměřilo na zemědělství a obchod se zemědělskými produkty a to na mezinárodní úrovni. V této době postihly město také ničivé požáry.
Za vlády Nostitzů (1822 - 1945) se v Plané rozvinulo manufakturní podnikání: fungovaly zde pivovar, strojírna, sklárna, cihelna a další. R. 1872 se město stalo zastávkou na nové trati Praha - Cheb.
Během 2. světové války se město stalo nedobrovolným domovem pro řadu cizinců, kteří se ocitli ve zdejších pracovních či zajateckých táborech.
Do r. 1949 byla Planá sídlem politického a soudního okresu Planá - Bezdružice.
Dnes je Planá se svými 5450 obyvateli významným centrem severozápadní části okresu Tachov. Největším zaměstnavatelem v Plané je Stora Enso Timber Planá s.r.o. s pilařskou výrobou. Ve městě jsou dále továrny na elektroniku Panasonic Elektric Works Czech s.r.o, na zpracování plastických hmot Keraplast a masokombinát.
Ve městě je okresní nemocnice /momentálně zavřená/, poliklinika, 2 základní školy, střední odborná škola, základní umělecká škola, pošta, pobočky několika bank, veřejná knihovna, 3 galerie, kino, 2 fotbalová hřiště, lehkoatletický stadion, tenisové kurty a také koupaliště. V areálu koupaliště se konají i kulturní akce v rámci anenské poutě a červnová přehlídka folkových a country skupin Plánská struna a červencový festival současných prestižních hudebních skupin Plánský koupák. Nejmasovější akcí v Plané a i v západních Čechách je dubnový pochod Klubu českých turistů Plánská 50.
Hornickou historii Plané a jejího okolí včetně nedávné existence dolů na těžbu uranu připomíná hornické muzeum, vybudované ve staré štole Ondřej Šlik ze 16. století. Štola byla ražena ručně pod městem z jižní strany. Množství exponátů tématicky utříděných působí v podzemních prostorách velice autenticky, teplota v muzeu je okolo 8°C.

Střed města byl pro svou výstavnost a bohatost historických památek vyhlášen v roce 1992 městskou památkovou zónou.
Nevýznamnějšími památkami jsou:
Městský chrám Nanebevzetí Panny Marie - původní gotické trojlodí prodělalo dvě barokní úpravy v letech 1745 - 1747 stavitel Pötzl a 1765-68 jihlavský jezuita Zeuner. Uvnitř u vně kostela jsou cenné náhrobníky šlechty a měšťanů - mezi nimi i Markéty ze Žeberka, sestry krále Jiřího z Poděbrad. Věž u chrámu r. 1904 přestavěna v barokním slohu.
Bezprostředně sousedící fara pochází z r. 1708. Jižně od objektu kostela v ulici Na příkopech je dochováno torzo někdejšího plánského opevnění.
Kostel sv. Petra a Pavla - kdysi farní kostel původní osady Plania - z 1. pol. 13. století v románské podobě. Po požárech města byl opravován v gotice i renezanci. Za císaře Josefa II byl kostel zrušen a začal sloužit k hospodářským účelům. Zachovaly se fresky ze 13.století a románský portál s obloučkovým vlysem na jižní straně budovy. V současné době je využíván jako městská galerie.
Zámek na ostrohu na západní straně města s anglickým parkem. Prvním známým majitelem r.1343 byl uváděn Dobrohost z Plané. Stavbu tehdy tvořil obdélný palác a na západní straně osmipatrová dřevěná hranolová věž (pět kamenných pater a třípatrová dřevěná nástavba s kuželovitou šindelovou střechou). Sídlo bylo obehnáno příkopy a valy v dnešním parku. Přírodní ochranu doplňovaly okolní rybníky a bažiny. V r. 1395 jej dává Bořivoj ze Svinař opravit po požáru ve městě, vč.věže. Po r.1407 Jindřich z Elsternberka mění palác v trojkřídlou stavbu, v té podobě sloužila i Žeberkům. Za Mořice Šlika byla v 16. století započata přestavba hradu na renezanční palác. Stará stavba byla zpevněna mohutnými pilíři, aby nespadla do hradního příkopu. Přibylo ještě severní křídlo a předhradí zaplnily hospodářské budovy. Zámek vyhořel v r.1617. Kašpar Šlik v letech 1617 - 1619 nechal fasády i interiéry upravit v duchu pozdní renezance. Za třicetileté války byl však zámek několikrát poškozen. V r.1620 byl vypálen císařskými vojáky. V r. 1634 zde přenocoval při cestě do Chebu těsně před svým zavražděním Albrecht z Valdštejna. Kolem roku 1733 začala velká přestavba zámku, při níž vzaly za své i poslední zbytky hradní věže. Sinzendorfové tehdy zámku dali barokní podobu a přistavěli jižní křídlo (za Sinzendorfů nebylo zcela dokončeno) a také další hospodářské budovy. Když poté získal Planou oficiálně r. 1827 hrabě Nostitz, byl zámek zpustlý a neudržovaný. Samotná vrchnost musela bydlet v budově hospodářského dvora.
Přístup k zámku vede kolem budovy s barokními štíty, která v minulosti sloužila za vrchnostenské kanceláře. Vpředu napravo stojí budova rozlehlé konírny z konce 16.století. Za ní stojí zámek, jehož jižní křídlo je dvoupatrové a má podobu barokně empírovou. K němu se připojuje trojkřídlý objekt bývalého hradu s množstvím místností, portálů, komor a chodeb. K architektonickým cennostem patří renezanční malované stropy, zatím však nepřístupné. Přístupný zůstává pouze anglický park.
V letech 1948 - 1991 byl zámek využíván jako kasárna pohraniční stráže. Pak se ocitl v soukromých rukou, stal se předmětem restitučních nároků a dlouho chátral. Nelehký úkol znovuoživení zámeckého areálu na sebe vzala společnost 1.ANT s.r.o. Planá. Postupně se rodí koncepce pro využití budov i celého areálu - soulad názorů odborníků i vlastníka a předpisů na ochranu památek.
Ve směru od Tachova upoutá mohutná a výstavná budova základní školy Na valech, bývá z dálky mylně považována za budovu zámku. Zámek je více vlevo a skrývá jej vzrostlý zámecký park.
Planá má i památné stromy:
* Buk u měšťanského pivovaru - jedinec buku lesního má obvod kmene 380 cm, výšku 19 m, výšku koruny 15 m a šířku koruny 12 m.
* Alej ke Svaté Anně v Plané - obsahuje 125 stromů, z toho 109 lip, 14 dubů a 2 jírovce maďaly.
Radnice a historické domy na náměstí - radniční budova pochází z r. 1680-85 původně raně barokní, v 80. letech 19.století bylo přistavěno druhé patro a upravena do podoby pozdního baroka, malbu štítu provedl malíř F.J.Rauch r. 1914. Sochy na štítě radnice P.Marie, sv.Petra a sv.Anny vyjadřují zasvěcení plánských kostelů. Nejstarší domy na náměstí pochází z 15. - 16. století. V jejich interiérech přetrvaly prvky renezance a baroka. Exteriéry domů jsou výsledkem barokního, klasicistního a historizujících slohů. Nejvýstavnější je barokní dům s renezančním jádrem čp. 56.
Svatojánský sloup z r.1712 v centrální části náměstí - dílo neznámého umělce snad z okruhu J.Brokofa. Na vrcholu třístranného obelisku je sv. Jan Nepomucký jako zemský patron, pod ním patronka horníků sv.Barbora a sv. Florián, patron hasičů a ochránce před požáry a také sv.Šebestián, jeden z ochránců proti moru.
Kapličky u všech cest vedoucích z Plané stávaly na hranicích města kaple a též k poutnímu kostelu sv.Anny. V současné době stojí ještě na Plzeňské ulici kaple p:Marie Klatovské a ve směru k Mariánským Lázním kaple sv. Jana Nepomuckého. Zachovalá kaple je také v Nádražní ulici.
Kašny pocházejí z 19. století. Ve městě je jich celkem 6 - tím drží Planá primát v širokém okolí. Na Petrském předměstí má oválný tvar, ostatní jsou kruhové. Jsou sestavené ze žulových bloků. Každá část města měla 2 kašny.
Rozhledny jsou v Plané hned dvě.
Na Bohušově vrchu (580 m n.m.) je rozhledna vysoká 21 m. Je celoročně přístupná a nejlépe se k ní dostanete od silnice na Otín. Dal ji vystavět r.1908 místní okrášlovací spolek. Bohušův vrch býval také vrchem šibeničním až do r.1765, kdy bylo městu hrdelní právo odňato. Na tomto vrchu také tábořila v r.1647 část švédského vojska, snad v souvislosti s bitvou u Třebele.
Druhou rozhlednou je věž u chrámu Nanebevzetí Panny Marie vysoká 63 m, slouží také jako galerie.
Poutní místo Svatá Anna - první zmínka o kostele pochází z r. 1515 - původně byl gotický. Za Jindřicha Šlika prošel kostel v r. 1645 rozsáhlou stavební úpravou a bylo také založeno Bratrstvo svaté Anny. R. 1667 dala hraběnka ze Sinzendorfu postavit kapli nad zázračným pramenem severně od kostela. Silně radioaktivní voda vracela odedávna zdraví vděčným poutníkům. Kostel vyhořel v r. 1721 a již r. 1726 stál chrám nový. Za císaře Josefa II. zaniklo Bratrstvo sv.Anny a kostel pak sloužil jako zámecká kaple plánských držitelů. Počátkem 20. století byl doplněn před západním průčelím o hrobku rodu Nostitzů.
Nemocnice pod kostelem dnes funguje jako rehabilitační pracoviště a léčebna dlouhodobě nemocných. Poblíž východně od kostela je penzion Svatá Anna s restaurací a kavárnou.

Okolí města poskytuje možnost krásných výletů. Blízko je do chráněné krajinné oblasti Slavkovský les s jeho rašeliništi, minerálními prameny, podhorskými loukami a lesy. Zajímavé vycházky poskytuje povodí Kosího potoka, nebo říčky Tiché a tok řeky Mže.
Z okolních měst stojí za návštěvu Mariánské Lázně, Teplá s klášterem, Tachov, Přimda, Bor a Stříbro a sousední městys Chodová Planá z pivovarem Chodovar.

Karlín (Karolinenhof)
V minulosti poměrně vzdálená samota, dříve zvaná také Galtenhof patřívala k Dolní Jadruži. Nyní ji od Plané odděluje jen železniční trať Praha-Cheb a je součástí města. Nejstarší zmínky o tomto dvoru jsou z r.1559. Jeho předchůdcem byl vrchnostenský ovčín. Za období Státních statků Tachov zde byla vystavěna sušárna píce a mechanizační provoz a několik rodinných domů, dále i závodní jídelna. Dnes je to oblíbená zájezdní jídelna výhodná i pro turisty. O kousek dále je penzion s historicky laděnou restaurací.

Křínov (Gröna) - nadm.výška 542 m
Leží asi 6 km východně od Plané na okraji terénní hrany prudce spadající do údolí Kosího potoka. Přístupný je silnicí z Plané vedenou přes Otín. Ves se původně jmenovala Křenov a je kolébkou rytířského rodu Chřínovců z Chřínova. První písemná zpráva pochází z r.1373, kdy se po vsi psal Ješek z Chřínova. Chřínovští vlastnili ves až do r.1489, kdy tvrz se vsí získal Endres z Lichtenštenu. Ten byl r.1504 na tvrzi obklíčen a zajat a vězněn dále ve Falci. Aby se dostal z vězení prodal podstatnou část Křínova plzeňskému měšťanovi Matěji Raušarovi a zbytek Aleši Dobrohostovi z Ronšperka. Okolo r.1505 získal Křínov loupeživý rytíř Jan Bavůrek ze Švamberka.Ten byl v otevřené zášti s městem Plzní. Jeho nájezdy na majetky plzeňských měšťanů a četné vraždy a požáry na zemských stezkách vedly k obležení Křínova plzeňskými jízdními a pěšími oddíly v r.1506. Jan Bavůrek s pomocníky skončil na mučidlech v plzeňském vězení a na popravišti. Vypálené křínovské sídlo daroval král Vladislav městu Plzni, v jehož majetku zůstalo až do r.1641. Od r.1654 již ves náležela k plánskému panství. V r.1930 měla vesnice 19 usedlostí a 93 obyvatel, nyní má okolo 13 stálých obyvatel, polovina chalup slouží k rekreaci. R.1881 byla na okraji zaniklého tvrziště v severozápadní části vsi postavena malá Ondřejem a Marií Vöhlovými malá kaple. Západně od kaple se zachovala prohlubeň naplněná vodou, která snad je zbytkem příkopu. V období třicetileté války probíhaly u nedalekého hradu Třebel prudké boje mezi Švédy a císařskými. U Křínova se dochovalo opevnění tvořené nízkým valem 20x25m asi 500 m severně od vsi nad údolím potoka.
V údolí Kosího potoka stávalo několik mlýnů. Pod Křínovem ležel Tomšův mlýn (Domschamühle), jehož hlavní budova měla hrázděné patro. Zanikl po r.1945. O 1,5 km proti proudu stával český mlýn (Böhmischmühle). Jeho mohutná zřícenina s dobře dochovanou šachtou, v níž se otáčela vodní kola, je zde dodnes. Mezi Tomšovým a Českým mlýnem se vypíná nad pravým břehem potoka skála Čertovka. Asi 500 m po proudu od Tomšova mlýna stával Křínovský mlýn. Také z něj se zachovaly výrazné zříceniny. Ještě asi 1 km po proudu stojí zbytky tzv. Papiermühle - Kořenské papírny. Současná stavba pochází z poč.20.století, byla využívána jako mlýn a pila. Údolím Kosího potoka zde vede naučná stezka.

Kříženec (Kiesenreuth) - nadm.výška 612 m
Vesnička je položena asi 3 km východně od Plané nad údolím přítoku blízkého Kosího potoka. Na malé návsi je rybníček.
V r.1379 byla ves rozdělena na několik dílů. Před r.1498 náležela větší část vsi Jindřichu Opozdilovi ze Strhař. Ještě r.1508 vlastnil ves Vilém píšící se po tvrzi v blízkém Křínově. Zanedlouho byla ves přikoupena k plánskému panství, při němž je uváděna až do jeho zániku.
V r.1930 měla vesnice 266 obyvatel, v současnosti je jich okolo 30.
V období 1.světové války otevřel u Křížence Karel Anderwald z Vídně důl na slídu a v jeho blízkosti nechal postavit vilu s věžičkou (čp.19).
1 km východně od vsi se vypíná čedičový vrch Homole (681 m n.m.) - dříve Klunka (Kluger-Berg). Již kolem r.1870 začali kříženečtí sedláci s těžbou drceného čedičového štěrku, který dodávali do staveb silnic v okolí. V r.1922 byl uveden do provozu tehdy moderní stroj na drcení kamene, který za dobu své existence do r.1974 pohltil značnou část vrchu. Z vrchu Homole je pěkný výhled do okolí na Český les a Mariánské Lázně, na východě na Hradišťský vrch a Švamberk.
Při Kříženci bylo za socialismu stanoviště protiletecké ochrany a v pozdějších dobách i letka bojových vrtulníků. Na druhé straně silnice na Konstantinovy Lázně bylo zemědělské polní letiště, které je dnes využíváno jako rekreační a provádějí se zde také opravy malých letadel.
Caltov (Zaltau)
Vesnice se nacházela v údolí Kosího potoka při silnici z Plané na Konstantinovy Lázně. Měla 60 obyvatel. Zbylo z ní několik ruin a malá kaple.

Otín (Ottenreuth) - nadm.výška 572 m
Vesnice je položena asi 3 km východně od Plané v opuštěné krajině stranou od hlavních komunikací. Nejstarší zmínka o Otíně je z r. 1355. O deset let později je uváděn první známý majitel vsi Půta z Plané. Otínský kostel P.Marie vznikl někdy po polovině 13.století a jeho zakladatelem byl některý ze zdejších vladyků, který měl při svatyni i své sídlo. Kolem r.1383 se po Otíně píše vladyka Stupek. Před r.1574 byl Otín natrvalo připojen k Plané.
Stavba někdejší otínské tvrze stávala v areálu hospodářského dvora jižně od kostela. V r.1641 je tvrz popisována jako obytný patrový dům vystavěný z kamene a krytý šindelovou střechou - v tom roce měl Otín 13 usedlostí. Tvrz zanikla na počátku minulého století. Vedle zříceniny kostela stávala památná lípa, jejíž stáří bylo odhadováno na 700 let. Dutý strom byl zapálen bleskem r. 1990.
V r. 1930 zde bylo 40 domů a 200 obyvatel, nyní zde žije okolo 70 obyvatel.
Severně od Otína poblíž silnice Planá - Konstantinovy Lázně se nachází víska Ovčíny (Hammelhausel) - několik stavení nad horním okrajem údolního lesa. V zástavbě zaujme malá kaple.

Pavlovice (Pawlowitz) - nadm.výška 500 m
Vesnice leží asi 8 km jižně od Plané v kotlině obklopené zalesněnými vrchy. Jediná silnice, která končí v údolí Mže sem vede z nedalekého Damnova.
Pavlovice jsou prvními písemnými prameny uváděny r.1239, kdy náležely klášteru v Kladrubech. Patrně od počátku 15.století dochází k rozdělení vsi na 3 samostatné celky. Část přetrvává pod správou kláštera, druhý díl náleží k nedalekému Kočovu a třetí část se stala samostatným statkem, na němž se usadila jedna z větví rytířského rodu Schirndingerů ze Schirndingu. Tento rod je tu uváděn od 1/2 15.století do r.1856. Od r. 1785, kdy byl zrušen kladrubský klášter, se Schirndingerům podařilo spojit převážnou část vsi v jeden celek. Po nich se zde vystřídal značný počet majitelů. Posledním vlastníkem samostatného statku byl v letech 1812-1856 Johann Heinrich, který v Pavlovicích provozoval pokusnou těžbu indiga. V r.1856 koupil pavlovický statek kníže Josef Nostic-Rieneck a od té doby náležely k Plané.
V okolí vsi byly odedávna těženy stříbrné rudy. V letech 1606 a 1637 jsou u Pavlovic připomínány doly Anna a Mathias v nichž se dobývaly měděné rudy obsahující stříbro. Tzv. Frankensteinský důl byl otevřen na kopci Jakobsbühl.
R.1838 měly Pavlovice 326 obyvatel. V areálu dvora stál panský dům nově vystavěný r.1825 a pivovar na 4 sudy. V blízkosti pracovaly 2 mlýny a kovárna. V r.1930 zde žilo 907 obyvatel. Po uzavření železárny v Josefově Huti se počet obyvatel opět snížil. Současný stav obyvatel se pohybuje okolo 75.
Ve středu obce stojí nevelká kaple obdélného půdorysu nad jejímž vstupem se zvedá hranolová věžička opatřená dvěma zvony. Vesnice je částečně osídlena chalupáři. Severní novější část vsi má název Ve vilkách. Severozápadně od vsi leží starý čedičový lom, zatopený vodou, který je využíván ke koupání.
Černý mlýn (Schwarzmühl)
Východně od Pavlovic se nachází pod tratí osada Černý mlýn rozprostřená na svahu k řece Mži. Nedaleko podjezdu železnice je zdejší kaple.
Josefova Huť (Lifenhammer)
Leží v údolí řeky Mže asi 2 km severně od Pavlovic. S těžbou železné rudy začal v 30.letech 19.století majitel plánského statku hrabě Jan Václav Nostitz-Rieneck. Nejprve byla vystavěna vysoká pec v Karolině Dolině. R.1838 zahájil výrobu vrchnostenský hamr s válcovnou na katastru vsi Pavlovice, nazvaný po synu či otci zakladatele - Josefihütte. V r. 1843 podnik vyhořel a Nostitzové jej prodali průmyslníku Lindheimovi, který zde vybudoval nejmodernější válcovnu v Čechách. Již v r.1845 zaměstnával provoz kolem 500 dělníků a zanedlouho přes 1000. Od r. 1871 byla železárna, v níž se vyráběly především železniční koleje napojena na právě dokončenou trať Plzeň-Cheb. V r.1880 byl provoz upraven na výrobu zinkového plechu a o 10 let později se zde vyráběla sulfitová buničina. V údolí dnes leží zbytky průmyslových objektů. Zachován je také dlouhý betonový náhon a domy v okolí železárny. V okolí jsou chatové kolonie.

Svahy (Hangendorf) - nadm.výška 545 m
Ves je položena z jižní strany poblíž silnice asi v polovině vzdálenosti mezi Planou a Černošínem nad hlubokým údolím Kosího potoka. Za křižovatkou na Svahy již silnice prudce klesá a začínají černošínské serpentiny.
Jde o poměrně zanedbanou ves, na jejímž současném stavu se podepsal rozsáhlý, dnes již částečně využívaný zemědělský hospodářský komplex. Zatímco okolní vísky kolonizují chalupáři, Svahy tomuto trendu odolávají. Ves je historickými prameny připomínána teprve r.1651. Její vyobrazení ale je již na rytině třebelské bitvy z r.1647, kdy přímo v její spodní části stála reduta, z níž Švédové ostřelovali návrší obsazené císařskými severně od hradu Třebel. Vsí tehdy procházela stará stezka ze Stříbra na Černošín, Třebel a do Plané. Ostraha této cesty byla svěřena generálu Khevenhüllerovi, který měl především zabránit průchodu francouzského vojska generál Mailleboise spěchajícího na pomoc císařským. Tento úkol švédský generál splnil. Po polovině 18.století byla vybudována nová císařská silnice v dnešní trase a význam vesnice Svahy prudce poklesl. V r.1654 náležela ves k trpístskému panství. Kolem r.1757 byla ves přifařena k Černošínu. R.1930 zde žilo 136 obyvatel, v současné době asi 70.
V dolní části velké obdélné návsi je v hluboké kotlině rybník. Prořídlá zástavba je situována při okrajích návsi, kterou kdysi sestupovala cesta do údolí.

Týnec (Thein) - nadm.výška 575 m
Týnec leží asi 2 km jihovýchodně od Plané při silnici na Stříbro. Název Týn nebo Týnec značil ve staročeštině místo hrazené či opevněné. Lokality s tímto názvem vznikaly již v průběhu 11. a 12.století před zakládáním královských hrazených měst.
První zmínka o Týnci se objevuje r.1379, kdy byla ves rozdělena mezi majitele plánského panství a sirotky po neznámém šlechtici. Na přelomu 14. a 15.století se po Týnci psali vladykové z Jivjan. Ve 2.polovině 15.století jej vlastnili rytíři z Frumštejna. R.1485 připadle celá ves k blízké Plané. Tvrz však nezanikla. Sídlili na ní někteří ze spolumajitelů Plané, např.Viktorín ze Žeberka a Plané. Panské sídlo se zde patrně udrželo až do r.1641. Kromě patrové obytné budovy dvůr osahoval uprostřed dvoupatrovou zděnou stavbu se dvěma sýpkovými patry a se sklepením na zrání sýra (to byla pravděpodobně původní věžovitá tvrz), dále stáje pro 60 ks hovězího dobytek, stodolu se dvěma mlaty a ovčín pro 1500 ovcí.
V r.1647 byl Týnec v souvislosti s bitvou mezi císařským a Švédy těžce poškozen vojskem. Ještě v r.1838 je zmiňován panský dvůr s ovčínem. V r.1930 žilo na Týnci 206 obyvatel, do současnosti se stav obyvatel snížil na přibližně 80.
Na návsi Týnce nelze přehlédnout památný strom - Týnecká lípa - je to lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop). Obvod kmene má 435 cm, výška stromu 14 m a šířka koruny 12 m.

Vížka (Wittngreith) - nadm.výška 501 m
Vesnička leží nad údolím řeky Mže asi 1 km jižně od Svahů. Její dnešní charakter je ryze chalupářský. Původně prý Vížka náležela ke klášteru. Historickými prameny je poprvé zmiňována r. 1546 - tehdy patřila k panství hradu Švamberka. Po jeho zániku připadla k panství Trpísty. Je pravděpodobné že ves téměř zanikla při vojenských operacích Švédů v okolí Třebele. V r.1654 jsou uváděni pouze 2 sedláci. R.1757 je zde uváděn i vrchnostenský dvůr a ještě 1838 panský dvůr s ovčínem. V r. 1930 měla ves 120 obyvatel, nyní je stálých obyvatel asi 5. Zato je zde evidováno více než 100 rekreačních objektů.
Asi 1 km jihovýchodně od Vížky je v lese nevelké opevnění zvané dříve Lesní zámek. Starší literaturou je považováno za hrad pánů z Vížky. Valem a příkopem opevněný pahorek má tvar čtverce a je nejspíše pozůstatkem polního opevnění vybudovaného Švédy v době bitvy o hrad Třebel r. 1647.
V údolí podél řeky Mže je rekreační území - dlouhá chatová osada táhnoucí se od Černého mlýna až ke Kosímu potoku.

Vysoké Sedliště (Hohen Zetlisch) - nadm.výška 576 m
Vesnice leží na náhorní planině asi 5 km jihovýchodně od Plané poblíž silnice na Stříbro. Nejstarší zmínky o vsi Sedlec (název užívaný ještě v 15.století) jsou z let 1358 a 1362, kdy zde stál farní kostel a ves nebo její část patřila k blízkému Brodu. Na počátku 15.století ves patřila vladykům z Újezdce, kteří se po vsi psali Sedleckými z Újezdce. Za nich zde byl panský dvůr se sídlem - patrně byl položen v místě dnešního Dolního Sedliště. Na počátku 16.století bylo Vysoké Sedliště připojeno k panství Kočov s nímž v r.1602 přešlo pod panství Planá. Po bitvě r.1647 byla ves ve zříceninách. Další vývoj již byl klidnější. R.1930 žilo ve vsi 130 obyvatel, nyní je jich asi 15 (vč.Dolního Sedliště).
Barokní kostel sv.Václava je na nejvyšším místě vsi. K jeho obnově dochází patrně za Kateřiny Šlikové. Po zničení švédským vojskem byl obnoven r.1650. R.1704 dala majitelka panství Anna Františka Sinzendorfová starou stavbu strnout a nahradit barokní novostavbou. Kostelní věž následkem úderů blesku opakovaně vyhořela, naposledy r.1957, pak již její krov nebyl obnoven.
Dolní Sedliště (Unter Zetlisch)
Nachází se asi 1 km jižně od Vysokého Sedliště. Vesnice vznikla na pozemcích bývalého panského dvora mezi roky 1654-1677. Některé usedlosti zde pravděpodobně stály v okolí dvora již před rokem 1647. V r.1647 se vesnice stala jedním z opěrných bodů bitvy mezi císařskými a Švédy, která do dějin vstoupila pod názvem bitva u Třebele. Z dobové rytiny vyplývá, že Švédové vybudovali u vsi opevněný tábor. Tábor obehnaný příkopy a valy byl zakončen pětibokou redutou. Opevněna byla plocha 2 x 3 km, pouze na západní a jihozápadní straně opevnění chybělo. Přímo u vsi bylo opevnění zakončeno pětibokou redutou. Ubytován zde byl švédský generál Steinbock. Švédská šance zde byla likvidována r.1651. Na poč.17.století zde zřejmě bylo panské sídlo obnoveno, protože zde žila a zemřela neprovdaná sestra majitele Plané Bedřicha Šlika, Kateřina. Vrchnostenský dvůr byl zrušen r.1675 a robotní povinnosti poddaných byly převedeny na naturální a peněžní dávky. V r.1930 měla ves 158 obyvatel. Ve statistických údajích z r.1991 je uváděna pohromadě s Vysokým Sedlištěm.
Karolina Dolina
Nachází se v údolí říčky Tiché asi 2 km jižně od Brodu. Romantické údolí bylo kdysi místem průmyslového podnikání. Těžila se zde železná ruda za hraběte Jana Václava Nostitze-Rienecka. Po jeho manželce Karolině, rozené Clam Gallas, bylo údolí pojmenováno. R.1836 byla ve zdejší vysoké peci zahájena první tavba. Byla napojena na válcovnu a hamr v blízké Josefově Huti. R.1887 koupil podnik v Karolině Dolině Josef Lugner z Plané a zřídil zde prosperující kamenosochařský provoz, který zaměstnával 60 - 70 kameníků. Za 2.světové války odbyt poklesl a po válce provoz zcela zanikl. Po těchto provozech nezůstaly žádné stopy, jen mohutný kamenný taras a stavba bývalého Lugnerova hostince. Dnes je zde známý chatový tábor.

Zliv (Schlief) - nadm.výška 536 m
Víska leží v mělké kotlině jižně při silnici spojující Planou se Stříbrem asi 6 km od Plané. Poprvé je ves uváděna pod názvem Zhlyw r.1379. U třebelského panství, kde je uváděna od r.1382, zůstala po celou dobu patrimoniální správy. R.1757 je nazývána Šlif. V r.1930 měla 101 obyvatel, do současné doby se počet obyvatel vč. přislušející osad Boudy a Řešanov snížil asi na 25. Převážná většina chlup je užívána rekreačně. Poměrně zachovalá je zástavba dvorů na východní části návsi. Na zahradě domu E26 stojí vysoký kamenný kříž, pravděpodobně dílo J.J.Böhma, který vytesal i velice podobný kříž ve Výškově. Ve středu vsi, která měla původně tvar nepravidelného kruhu, stojí prostá venkovská kaple.
V údolí při řece Mži je rozložena chatová osada Zliv.
Na druhé straně silnice stojí dvě malé osady:
Boudy - nazývané do r.1945 Hüttenhäuser. Pod názvem Neu Hütten se objevuje od 2.poloviny 18.století. Původně zde stál panský dvůr, v jehož těsné blízkosti byla na pravidelném půdorysu založena dominikální ves, složená ze dvou řad usedlostí. Původní půdorys lokality oživený ve středu zástavby malou kaplí se zachoval dodnes. Kaplička má obdélný půdorys s připojeným polygonálním závěrem a plechovým sanktusníkem na střeše.
Řešanov, který se původně jmenoval Goldwag. Existoval již r.1664. Vznikl patrně na místě staršího osídlení, které zaniklo za bitvy u Třebele. Tuto hypotézu podporuje i starší název vsi Ödendorf. R.1757 je zde uváděn i vrchnostenský dvůr. Počet obyvatel kulminoval r.1930, kdy stav by 117. V současné době nemá stálé obyvatele, 4 roztroušené chalupy jsou v rukou chalupářů.
Mezi Boudami a Řešanovem se vypíná vrch Hrotek (586 m n.m.), dříve Spitzberg. V r.1647 zde stálo jedno z velitelských opevnění švédské armády. Ještě dnes je navrchu Hrotku patrné kruhové opevnění, jehož val je na východní a jižní straně prokopán pravidelnými zářezy, v nichž byla umístěna děla. Uprostřed ční k nebi čedičový hrot, který dal vrchu jméno. Čedičový jehlan je natolik výrazný, že mohl v dávné době plnit i funkci oltáře pohanské svatyně.