M Ě S T O  P Ř I M D A

Přimda je město na úpatí stejnojmenného vrchu na němž se na vrcholu v nadm.výšce 848 m nachází zřícenina stejnojmenného hradu. Městem prochází silnice II/605 Plzeň -Rozvadov (bývalá I/5 nebo E50) a II/198 Planá - Železná/Tillyschanz (SRN). Územím města severně od Přimdy prochází také dálnice D5 s křižovatkou Mlýnec (exit 138).
Město je členěno na městskou část Přimda a 8 vesnických částí Kundratice, Malé Dvorce, Málkov, Mlýnec, Rájov, Třískolupy, Újezd a Velké Dvorce.
Celé území města Přimda má rozlohu 5 489 ha, z toho 2 380 ha jsou lesy a 45 ha vodní plochy. Větší část území se nachází v přírodním parku Český les.

Přimda (Praumberg) - nadm.výška 601 m
Vznikla v 10. století na důležité obchodní stezce. Hrad, dnes národní kulturní památka, byl vybudován pravděpodobně německými Vohburgy v roce 1121, kdy byl dobyt a obsazen knížetem Vladislavem I. Hrad byl důležitou hraniční pevností na staré zemské cestě z Plzně a Stříbra do Horní Falce a Norimberka.
Nestarší písemný doklad z r. 1331 krále Jana Lucemburského udělil občanům Přimdy právo obchodovat se svými výrobky bez placení cla, právo o rozhodování se svým majetkem, právo lovu a rybolovu. Tato privilegia byla později potvrzována dalšími panovníky. Přimda byla obehnána hradbami a nedostatek místa vedl ke vzniku husté zástavby s minimálními odstupy. Velký požár byl ve městě r.1585.
Od r.1592 byla Přimda vedena jako město se všemi právy náležejícími městu (měla i hrdelní právo). Měla tehdy 82 usedlostí. Práva daná přimdským se nelíbila vrchnosti a tak spory byly časté. Vrcholily v 2. polovině 16.století, kdy se přimdští postavili na stranu Chodů soudících se se Švamberky. V blízkosti Přimdy byly tyto chodské vesnice: Jadruž, Kundratice, Třískolupy, Rájov, Orlov, Bezděkov, Bonětice, Bohuslav a Hošťka. Později byli pověřováni strážní službou i Němci, takže zde byli Chodové obou národností. Chodové měli za strážní službu některá práva - právo volného stěhování , vaření piva, provozování řemesel, měli právo využívat les, byli osvobozeni od mýta a cla a nejdůležitější bylo, že nemuseli chodit na robotu. Chodové v okolí Přimdy přišli o svá práva v 16.století.
Západně od Přimdy byla dvě sídliště - Mílov (německý název Mühlloch asi odvozen od 4 mlýnů)) a Pytlíkov (ten byl vypálen v husitských válkách).
Přimdští obyvatelé se chtěli zbavit nadvlády Švamberků. V r.1596 dostalo město dopis z císařské kanceláře potvrzující svobodu města. Měli podléhat přímo císaři a jemu platit výkupné. Protože toho nebyli schopni, prodal císař město r.1601 Andreasu Lindlovi.
Války se dotkly Přimdy několikrát. Byly to husitské války, válka třicetiletá (r.1632 u Rozvadova bojovali Švédové s Valdštejnovou armádou), polský trůnní spor r.1735 - přes Přimdu táhlo 13000 ruských vojáků na západ a dále válka o dědictví rakouské 1741-48, kdy se bojovalo nedaleko Přimdy. Největší pohromou byl 20.duben 1945 - při náletu byla zničena větší část města.
Od r. 1850 působil na Přimdě okresní soud a četnická stanice pro celý obvod okresního soudu. Přimda byla dlouho spjata s rodem Kolowratů. Podobně tomu bylo i v některých místech v okolí. V r.1930 měla Přimda1270 obyvatel, v současné době skoro 800.
Po 2. světové válce došlo na Přimdě k úplné výměně obyvatel. Odsun německého obyvatelstva probíhal od dubna do října 1946. V srpnu 1945 měla Přimda 1234 obyvatel, v r. 1947 200 obyvatel. Kolowratovy lesy byly zestátněny v r.1948, na Přimdě byly zřízena lesní správa, ke které byly připojeny ještě revíry Staré Sedliště, Bor, Pavlovice a Stráž. Po navrácení lesů Kolowratům působí nyní na Přimdě lesní správa Kolowratovy lesy, na Přimdě Kolowratové modernizovali také Horský hotel.
Kromě zříceniny hradu z 12. století je z pamětihodností zajímavý především kostel sv. Jiří, kde v letech 1892 – 1894 působil jako farář český spisovatel Jindřich Šimon Baar. Základem kostela byla zřejmě gotická kaple. Ve 14.století proběhlo několik přestaveb a od té doby si uchoval podobu až dodnes. Původně byl okolo kostela hřbitov, kde se pochovávalo až do r. 1729.
Socha sv.Jana Nepomuckého na náměstí je z r.1734. Mariánská kaple na svahu Přimdy u cesty vedoucí k hradu byla postavena r. 1852 - nechal ji postavit přimdský stavitel Thurner, jako poděkování za to, že mohl stavět kopuli kostela v Mariánských Lázních. Památník padlých v 1.světové válce byl postaven r.1926.
U silnice na Novou Ves jsou trosky kostela sv. Apoleny (Sankt Apollonia). Prvá zmínka je o kapli sv.Apoleny z r. 1580. Když k prameni, který vrátil několika lidem zrak, začali mířit další nemocní, nechal tehdejší majitel panství Georg Maxmilian Lindelo upravit pramen a postavit kostel. Ten byl vysvěcen r. 1670. Kostel postupně chátral. Velké mše, které zde bývaly o svatodušních svátcích se musely od r. 1938 sloužit venku, protože hrozilo nebezpečí zřícení kostela.

Průmyslová výroba se v Přimdě nerozvinula. Díky tomu je zde čisté prostředí a krásná příroda, která láká k výletům a rekreaci. V okolí Přimdy je vyznačena naučná stezka vedoucí přes hrad a další zajímavá místa v okolí - začátek na náměstí u kostela. Stezka vede i přes chráněná území - přírodní památku Milov (0,74 ha) t.j. svahové prameniště s druhově diversními společenstvy, zejména vstavači a přírodní rezervaci Přimda (33,52 ha), což je zbytek starého smíšeného porostu na rulovém vrcholu s převahou buku, blížícího se svým složením původním podhorským lesům v oblasti Českého lesa.
Za příznivých sněhových podmínek je možnost sportovního vyžití na lyžařských sjezdovkách nebo na běžeckých tratích. K dispozici je také kluziště a krytý plavecký bazén. Kromě již zmíněného Horského hotelu jsou na Přimdě další tři hotely, motel a tři penziony.
Náměstí bylo do dnešní podoby upraveno na náklady města v r. 2008.

Kundratice (Kondraditz) - nadm.výška 535 m
Jsou položeny pod Křížovým vrchem na silnici z Velkých Dvorců do Bělé nad Radbuzou. Poprvé jsou připomínány k r.1344 mezi vesnicemi přimdských Chodů. Ve 2. polovině 16. století měli zdejší sedláci spory se Švamberky. Kundratičtí, stejně jako v ostatní chodských vsích, o výsadní svá práva přišli. V r. 1596, po rozprodeji panství Přimdy, byly Kundratice připojeny k nedalekým Velkým Dvorcům. V r. 1938 měly 204 obyvatel, současný stav je asi 1/5.
Uprostřed kruhové návsi stojí kaple sv.Antonína Paduánského z r.1776, renovována byla v r.1926. Fasáda původní kaple je patrná v průčelí stavby. V obci je několik drobných kamenných památek - křížů a soch. Na Křížovém vrchu, kde kdysi stávaly tři kříže, stojí dnes torzo jednoho. V lesíku jihozápadně od vsi zůstal zachován kamenný křížek z r.1728, o kterém psal v Českém lidu přimdský farář a spisovatel Jindřich Šimon Baar.

Malé Dvorce (Klein-Maierhöfen) - nadm.výška 536 m
Leží na silnici z Velkých Dvorců na Bělou za Kundraticemi. Ves se původně jmenovala Drslav. Ačkoli se o ní historické prameny zmiňují teprve v 16. století, patřila podle jména k osadám starého založení. Bývalo zde manství hradu Přimda. Z roku 1580 existují dva rejstříky platů, v jednom je změněno jméno vesnice na "Moyerhefler", přičemž se shodují jména osadníků. Do r.1732, kdy byla přikoupena k borskému panství, náležela k Bernarticím. V r.1938 měla 124 obyvatel, v současné době zde žije asi 1/4.
Na malé oválné návsi vyniká rozměrná stavba kaple s věží vybudovaná v r.1934. U její boční zdi stojí hranolový sloup s nápisem "Johan Fichtl 1754". Socha Jana Nepomuckého, která na něm stála je v muzeu Českého lesa v Tachově.

Málkov (Molgau) - nadm.výška 568 m
Malá víska 3 km jižně od Přimdy na úpatí Málkovského vrchu. Prvně je uváděna s okolními chodskými vesnicemi v r.1436. Na konci 16.století je přikoupena k Orlovu, potom k Přimdě a nakonec k velkodvorskému panství. V r. 1938 měla obec s blízkou sv.Apolenou 162 obyvatel. Dnes zde žije sotva 10 stálých obyvatel.
Vesnička má velmi pěknou polohu na svahu nad údolím potoka. Jsou z ní pěkné výhledy do okolí. Ze čtyř mlýnů, které stávaly v údolí Bezděkovského potoka zbyly nevýrazné zříceniny. Kostel sv.Apoleny nedaleko při silnici na Přimdu je také v rozvalinách.

Mlýnec (Milles) - nadm.výška 528 m
Ves založená při severním úpatí přimdského masivu na silnici z Přimdy do Tachova. V historických pramenech je ves Mlinecz zmiňována poprvé r.1379. Poněmčený tvar názvu Milles se objevuje ve strážských matrikách od r.1608.  Prvotně náležela ves nebo její část  ke statku Muckovu, který vlastnili Švamberkové. Po zániku muckovského statku r.1486 přešla ves k Boru, u kterého zůstala až do konce feudalismu. V r.1938 zde žilo 192 obyvatel, nyní je jich asi 1/10.
Ves ulicového typu - prochází jí silnice na Velké Dvorce. Nejvýraznější stavbou je kaple Nejsvětější Trojice, vystavěná v letech1934-1935. Rozměrná gotizující stavba doplněná věží nahradila původní kapli sv.Anny. která byla zbořena při rozšiřování sinice r.1934. V okolí jsou zachovány drobné památky. Při lesní cestě na Jalovcový vrch stojí boží muka s výměnnou hlavicí z r.1874 a na samém vrcholu boží muka z r.1853.
Severně u Mlýnce je dálniční křižovatka se silnicí II/198 a před ní doprava vede nová silnice do průmyslové zóny Vysočany.

Rájov (Reil) - nadm.výška 546 m
Malá víska na silnici z Třemešné do Přimdy. Prvně je uváděna r.1344 mezi vesnicemi přimdských Chodů. Odtud pocházel sedlák W.Heuppl, který byl při sporech Chodů se Švamberky vězněn a útrpně vyslýchán. Mezi lety 1596 až 1675 se Rájov stal součástí malého statku, který byl spravován ze sousedního Orlova. V r.1938 měla ves 171 obyvatel, nyní zde žije asi 30 obyvatel. Vesnice je zachována asi v polovině svého původního rozsahu. Ve východní části obce je pod lipami litinový křížek s kamenným soklem.
V jižní části osady Rájov je skupina 3 chráněných lip velkolistých (obvod 305 -360 cm, výška 21 m, stáří cca 150 let).

Třískolupy (Drissgloben) - nadm.výška 502 m
Vesnice založená při silnici z Velkých Dvorců na Bělou. Náležela kdysi mezi vsi přimdských Chodů. V r. 1344, kdy je prvně zmiňována, je nazývána Drisklob. Mezi první spory se Švamberky náležela pře vyvolaná uvězněním 2 sedláků z Třískolup. Při rozprodeji přimdeckého panství koupil ves r.1596 Krištof Ritschel a připojil ji ke svému blízkému statečku Orlov. V r.1675 připadla ves opět k Přimdě a s ní k Velkým Dvorcům. V r.1938 zde žilo 195 osadníků, v současné době mají Třískolupy asi 110 obyvatel.
Obcí prochází dlouhá ulicová náves, jejíž prostor je částečně zastavěn objekty. Na návsi stojí také kaple sv.Vendelína s obdélnou plochostropou lodí, čtvercovým presbyteriem a malou sakristií. Zpustlý interiér volně přístupné kaple je vyzdoben lidovými malbami.
Hlavní portál je označen letopočtem výstavby r.1751. Ve zdi statku napravo od kaple stojí socha sv.Jana Nepomuckého z r.1801. Ve vsi a v nejbližším okolí se zachovalo několik soch a božích muk od místních kameníků, především G.Böhma.

Újezd pod Přimdou (Ujest) - nadm.výška 575 m
Obec ukrytá na severním úpatí Přimdy. Uváděna je prvně k r.1454 jako chodská ves. Po celý středověk náležela pod správu přimdeckých purkrabí. V r.1596 zakoupilo ves město Přimda. V r.1675 je Újezd připojen k blízkým Velkým Dvorcům. V r.1938 měla vesnice 308 obyvatel, nyní má asi 1/4. V Újezdě je turistická ubytovna s restaurací U tří pštrosů.

Velké Dvorce (Groß-Maierhöfen) - nadm.výška 554 m
Ves s výstavným zámkem založená při silnici II/505 (dříve E50) na východním úpatí vrchu Přimda.  Základem obce se stal poplužní dvůr, který pod Přimdou založili Švamberkové. Prvně je zmiňován r.1548. V r.1591 zde stál zděný dvůr, mlýn, pila a ovčín.O pět let později se lokalita rozrostla o  prvních 9 chalup. Po rozprodeji přimdského panství střídal dvůr často majitele.
Zásadní význam pro rozvoj Velkých Dvorců měl teprve rod Kolowratů Novohradských, kteří získali dvůr v r.1675. Za nich se obec stala centrem poměrně rozsáhlého panství a nad starým dvorem vyrostl nový barokní zámek obklopený rozsáhlým parkem. V roce 1802 zemřel poslední mužský potomek Kolowratů Novohradských a statek převzali jejich příbuzní Kolowratové Libštejnští a v r.1861 Kolowratové Krakowští, kteří statek vlastnili až do r.1945.
Původní budova zámku byla čtyřkřídlá s hranolovou věží. V průběhu 19.století byla věž odstraněna a zámek získal střízlivou klasicistní fasádu. Po požáru 5.9.1907, kdy vyhořela horní patra objektu, zničil zámek další požár v r.1912. Majitelé začali s nákladnou neobarokní přestavbou interiérů i fasád zámku, která ale nebyla nikdy dokončena.  Vrchnost přesídlila na zámeček na Dianě. V tomto stavu zůstal zámek do dnešních dnů.
Za 1. světové války byl v zámku vojenský lazaret. Za 2.světové války zabavený zámek sloužil  zprvu jako ubytovna pro Hitlerjugend, později zámek obývali němečtí vojáci, po nich Vlasovci a pak Američané. Ve 2.polovině 20. století byl zámek užíván jako kanceláře zemědělského podniku Státní statky OP Tachov - závod Velké Dvorce (chov žírného skotu), bylo zde také skladiště, moštárna a prodejna. O park se nikdo nestaral a ten zpustl. V parku je zasazena socha sv.Jana Nepomuckého z r.1753 a paměťní deska Leopolda Kolowrata Krakowského
Po r.1991 byly Jindřichu Kolowratovi  a jeho synům vráceny zpět přimdské lesy, které náležely k velkodvorskému panství a zámek získala firma Göde. Ta zámek zřejmě držela ke spekulativnímu prodeji. Od r.2005 je zámek i přilehlý park v majetku společnosti Léčebné preventivní zařízení Sokolov, která jej zamýšlí upravit na sanatorium.
Za období státních statků byly v okolí Velkých Dvorců vysázeny rozsáhlé sady (asi 250 ha) a pod zámkem na okraji parku vzniklo středisko Sady Velké Dvorce. Zde byl v devadesátých letech vystavěn sklad ovoce s řízenou atmosférou na 1500 tun. Dnes zde hospodaří firma Agroova Velké Dvorce. Statky ve vsi vystavěly též nové ředitelství závodu - zámek měl být rekonstruován na hotel. Budova nového ředitelství byla před dokončením záhy po revoluci upravena na hotel Bílý dům, který po několika letech vyhořel, stejně jako motorest Černý kůň při silnici. Tato spáleniště vesnici ještě poměrně dlouho hyzdila. Statky ve vsi vybudovaly dále bytovky a mechanizační středisko. Výkrmna vepřů jižně od vsi dnes patří firmě RESPO Tachov.
V r.1938 měly Velké Dvorce 232 obyvatel ( z toho 16 Čechů). Nyní se stav obyvatel blíží ke 200.