O B E C  S Y T N O

Obec Sytno (Sittna) se nachází asi 3 km východně od Stříbra v nadmořské výšce 418 m. Vesnicí prochází silnice II/201 Rozvadov - Plzeň (do zprovoznění dálnice D5 to byla silnice I/5 nebo také E50).
Obec Sytno se oddělila od Stříbra až v r. 2001- poslední obec, která se na okrese Tachov osamostatnila. Prapor a znak má obec od r.2005. Území obce má rozlohu 514 ha.

Historické záznamy o obci nejsou příliš obsáhlé, ves sama je však poměrně stará. V místě existovalo staré slovanské osídlení, jak bylo dokázáno archeologickým průzkumem. První písemné zmínky pochází z r. 1115, kdy je ve starých listinách uvedena ves kladrubského kláštera jménem Zittna. Poté od 16. do 19. století náležela ves královskému městu Stříbru.
V 21.6.1780 na sv.Aloise postihla Sytno tragédie. Hráz rybníka se při průtrži mračen protrhla a byla zaplavena celá obec. Povodeň strhla kostelík i se zvonem (zvon už v bahně nebyl nikdy nalezen) a jeden dům, kde byla usmrcena žena. Utopil se veškerý dobytek, který se v okolí obce pásl. Byla zničena úroda, pole i louky. Na památku tragédie byla nová kaple zasvěcena sv.Aloisovi.
V roce 1930 bylo v obci téměř 40 domů, v nichž žilo 234 obyvatel převážně německé národnosti, z toho 50 Čechů. Nyní zde žije asi 290 obyvatel.
Sytno je založeno na půdorysu dlouhé silnicovky. Při rozšiřování silnice byla její trasa poněkud pozměněna. Při těchto úpravách byla zbořena jediná památka, kterou obec měla - barokní kaple sv. Aloise na návsi. Sytno bylo v průběhu socialismu doplněno o hospodářskou zástavbu (sklady Agroservisu na západní straně obce, veterinární nemocnici (která byla později přestavěna na restauraci) a středisko rostlinné výroby v centru obce, kravín pro 600 krav východně od obce), bytovky na západní straně obce a také o bistro a restaurace obsluhující při silnici E50. Po dokončení dálnice D5 cestovní ruch v obci opadl, vesnice ztichla.

V bližším okolí Sytna převládá zemědělská krajina - pole a louky. Větší lesní celek je směrem k Vranovu a Sulislavi. Ve stráních směrem ke Stříbru bývaly doly na olověnou a další rudy. Pahorky s vegetací dávají tušit linii betonových bunkrů. Řada tzv. řopíků vybudovaných na rozkaz ministerstva obrany Československé republiky v letech 1936-1937 je zde zachována. Zůstaly v krajině jako smutné památníky 2. světové války.